Archiv představí život skladníka Šavrdy, z něhož měli komunisté strach. Darek Štalmach, IDnes, 9. 5. 2013

Ostravský archiv představil veřejnosti vzácné dokumenty z pozůstalosti Jaromíra a Dolores Šavrdových, dvou pilířů ostravského disentu v době nesvobody.
Hned dvě kulatá výročí, osmdesát let od narození a pětadvacet let od úmrtí si v květnu připomínají lidé, kteří znali ostravského básníka a spisovatele Jaromíra Šavrdu.
Ten patřil, spolu se svou manželkou Dolores, k nejvýznačnějším představitelům disentu na Ostravsku. A za své odlišné názory byl komunisty dlouhá léta pronásledován a tvrdě perzekvován.
Jaromír Šavrda zemřel, i na následky věznění v sedmdesátých a osmdesátých letech, 2. května 1988. Štafetu po něm doslova a do písmene převzala jeho manželka Dolores a ostravský byt Šavrdových byl až do pádu režimu v roce 1989 místem, kde se jeho odpůrci scházeli. „V jejím třípokojovém panelákovém bytě v Ostravě-Zábřehu se každou první středu v měsíci setkávali disidenti, byla vzornou hostitelkou,“ vzpomínal na předrevoluční časy ostravský novinář Jan Král.

Dolores Šavrdová zemřela v červenci loňského roku a část pozůstalosti obou manželů získal ostravský archiv, který ji představil veřejnosti.

„Od úmrtí Jaromíra Šavrdy letos uplynulo pětadvacet let a my jsme chtěli ukázat, kdo byl a co pro Ostravu znamenal,“ přiblížila důvody vzniku Šavrdovského května v Ostravě jedna ze spolupořadatelek Ilona Rozehnalová z Galerie Fiducia.

„Pana Šavrdu jsem sice osobně nepoznala, ale paní Dolores byla úžasná žena,“ vzpomíná na manželku disidenta Ilona Rozehnalová, která se na cestě vzácných dokumentů do archivu také podílela. „Jde o velice vzácné kousky, samizdatová vydání knih, motáky z vězení a podobně,“ dodala.

Archiv města Ostravy získal osobní dopisy, motáky z vězení i rukopisy a strojopisy samizdatových knih a časopisů z pozůstalosti Šavrdových. Už 27. května si je bude moci prohlédnout veřejnost.
„Prohlídky vystavené části osobního fondu manželů Šavrdových umožníme od 10 do 17 hodin, každou hodinu pustíme dovnitř skupinu dvaceti lidí. Zájemci se musí objednat ve Fiducii, která pořádá festival Šavrdovský květen,“ říká ředitelka Archivu města Ostravy Blažena Przybylová.

Šéfka archivu si velmi cení toho, že o Jaroslavu Šavrdovi získali kompletní dokumenty – od rodného listu až po úmrtní list, nekrolog a reakce na jeho úmrtí po roce 1990.

„Pro nás je nesmírně důležité, že můžeme srovnávat Šavrdovu tvorbu před rokem 1970 a po něm. Máme jeho první verše už od roku 1940, tedy z doby, kdy byl ještě žákem a zřejmě byl ovlivněn svou babičkou, která používala umělecké jméno Anna Bernas Šavrdová. Právě jí věnoval jednu ze svých básní…,“ líčí Przybylová.

Šavrdovský květen je vedle vzpomínek na Jaromíra Šavrdu věnován také divadlu. Diváci budou moci shlédnout například Topolovu hru Kočka na kolejích nebo Orwellovo drama 1984.

Jaromír Šavrda pracoval do 60. let jako středoškolský profesor, poté se dal na novinařinu. Za normalizace mu režim povolil vykonávat jen dělnické profese, pracoval například jako skladník. I tak byl režimu nepříjemným protivníkem, hned dvakrát ho poslali do vězení.

Poprvé v roce 1978, za svou práci v samizdatové edici Petlice, v níž vycházela díla jako Solženicynovo Souostroví Gulag, Hrabalovo Obsluhoval jsem anglického krále a podobně. Bezprostředně po návratu z prvního trestu podepsal Chartu 77, což v té době znamenalo automatické potíže. Podruhé se Jaromír Šavrda dostal do vězení v roce 1982, za pobuřování.

Ve výkonu trestu byl pokaždé v Klášterci nad Ohří, kde byl zařazen kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu. V předčasném důchodu byl kvůli podlomenému zdraví už od roku 1975, režimu to ale nijak nevadilo a vězení mu bachaři „zpestřovali“ častým pobytem v „díře“.

„Byla to strašná dálka, vlakem dvanáct hodin. Pak se ještě jelo autobusem. Na rozdíl od jiných vězňů nám nebylo dopřáno ani trochu soukromí, na návštěvě u nás neustále seděl strážný,“ vzpomínala po letech Dolores Šavrdová. Tehdy i jindy při návštěvách ve vězení jen těžce skrývala zděšení nad tím, jak je její manžel zubožený.

„Když se vrátil z druhého výkonu trestu, jakoby vyhořel. Jeho dříve modré oči zešedly, ztratil radost ze života. Stal se smutným a zádumčivým,“ vzpomínala na těžká léta se slzami v očích Dolores Šavrdová.

„Byl na tom špatně zdravotně, to ano. Jako občan byl ale až do konce nezdolný. Předvídal lepší politický vývoj,“ přidal svou vzpomínku Tomáš Hradílek, dlouholetý přítel rodiny a jedna z hlavních postav listopadové revoluce v roce 1989.

 

Šavrdovský květen v Ostravě
15. 5. 19:00 Projekce filmu Sám voják v poli – Jaromír Šavrda (filmový klub Studio Karel v kavárně Stará Aréna)

19. 5. 14:00 Šavrdovská literární vycházka z ulice Dr. Šavrdy na Dubině k jeho hrobu do Hrabové (sraz 14:00, ulice Dr. Šavrdy)

21. 5. 18:00 Ostravští herci čtou Jaromíra Šavrdu (antikvariát a klub Fiducia)

22. 5. 19:00 Projekce filmu Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy (filmový klub Studio Karel kavárny Stará Aréna)

24. 5. v 19:00 Divadelní představení hry Josefa Topola Kočka na kolejích a projekce filmu Libri Prohibiti Jaromíra Šavrdy z cyklu Sami proti zlu (klub Atlantik)

27. 5. 10-17:00 Šavrda v archivu – speciální prohlídky pozůstalosti Jaromíra Šavrdy v Archivu města Ostravy (Archiv města Ostravy)

29. 5. 19:00 Divadelní představení podle románu Georga Orwella 1984 v Divadle Petra Bezruče.

30. 5. 20:00 Zakončení a společné setkání v galerii Rubrum.

Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/jaromir-savrda-skladnik-ze-ktereho-meli-komuniste-strach-pzb-/ostrava-zpravy.aspx?c=A130509_105526_ostrava-zpravy_dar

šavrda1