Dalibor Maňas: Básník Ivan Motýl slisoval básně o Ostravě do antologie Briketa. IDnes, 17.5.2014

Básník a publicista Ivan Motýl sestavil výbor poezie, která vznikala v Ostravě nebo se jí věnuje. Nejstarší verše v ní mají vročení 1894 a povahu kruté písně kramářské. Přes sto let se v bývalém ocelovém srdci republiky veršuje. Zjistí to čtenáři antologie nazvané příznačně Briketa. Kromě básníků z regionu se v ní objevují jména Jaroslava Seiferta, Milana Kundery, Jana Skácela nebo J. H. Krchovského. Vedle jmen známých z čítanek i poetických činů písničkářů (Streichl, Nohavica) ale i ti, kteří poezii psali jen příležitostně. A taky samozřejmě Petr Bezruč. Ty všechny spojuje jediné – Ostrava. „Nejstarší ostravská báseň, kterou výbor obsahuje, pochází z roku 1894,“ řekl Ivan Motýl, který knihu sestavil. Do výboru nakonec zařadil 163 básní z původně vybraných tří set osmdesáti.
„Je tam zastoupeno 120 autorů, někteří se opakují, aby zůstával rytmus a atmosféra. Antologii editor člení do čtrnácti oddílů a každý je uvozen citacemi z dobového tisku,“ poznamenal Pavel Řehořík z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, které Briketu „vylisovalo“. Každého autora Ivan Motýl uvedl stručným a úderným medailonem, až na poslední kus – Ei, o které napsal: malířka. Svou historizující pouť poezií zarámoval přelomovými událostmi dějin. „Ostravský literární život z období od něžné revoluce do roku 2000 ale důkladně zmapuje až sborník V srdci Černého pavouka, uspořádaný – či spíše vysezený – v pověstném lokálu Černý pavouk básníkem a performerem Milanem Kozelkou,“ popsal jednu z důležitých etap v doslovu. „Druhé porevoluční desetiletí zatím na zmapování čeká, obraz ostravské literární scény je ale zčásti zaznamenán kulturním časopisem Protimluv, který od roku 2002 vydává Jiří Macháček,“ naznačil Motýl.
O poctivosti editorské práce Ivana Motýla svědčí postřeh Petra Minaříka z Větrných mlýnů.
„Celkové řazení textu, mikroúvody (citace) na počátku jednotlivých kapitol, zvláštní tematické ‚řezy‘ napříč časem, které do sousedství vřazují jinak značně odlišné básnické typy a poetickým naturelem protichůdné autory, drží knihu víc než náležitě pohromadě a udržuje čtenáře v pozitivním napětí, kdekoli knihu otevře. Antologie má svůj nezaměnitelný ráz, je to briketa poctivá, která ohřeje.“

Motýl proplul od nejzazších časů až k současnosti. „Nastupuje generace facebookových básníků, blogerů či slampoetristů a hranice mezi nízkým a vysokým nebo dobrým a špatným se stále více stírají. Měřítkem kvality se často stává jen klikání internetových přátel,“ poznamenává.Ač se Větrné mlýny specializují především na dramatické texty, vydaly už několik básnických antologií. Poprvé to před dvaceti lety byl výběr mladé jihomoravské poezie Uprostřed průmyslové noci od J. A. Pitínského, ale také při příležitosti Eura 2004 první tuzemskou fotbalovou antologii Tak dobrá je to hra. „Vydali jsme i sborník básní Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně. Protože se v Ostravě cítíme skoro tak dobře jako v Brně, Briketa je pro nás jen logickým pokračováním Kauflandu,“ prozradil Pavel Řehořík.

Ivan Motýl se podle něho zhostil i nebezpečenství, jež bohužel k výborům neodmyslitelně patří. „Vydávat básnické antologie je adrenalinová zábava. Vždycky se najde někdo, na koho zapomeneš, anebo jeho text z různých důvodů nezařadíš. Z toho pak vyplývají zajímavé situace, pár lidí tě už nepozdraví a podobně,“ podotkl Řehořík. Obrana je, anebo není lehká, jak se to vezme. „My jsme všem nezařazeným slíbili, že ještě někdy vydáme druhý díl, Briketu dva. Ve skutečnosti je to tak, že ti všichni zařazení tvůrci neodvratně zastupují všechny ostatní, kteří kdy o Ostravě něco napsali. V tom je možná i smysl takových antologií, koncentrují své téma a určují tak směr – kdyby někoho zaujalo natolik, že by chtěl sfárat hlouběji,“ naznačil.

Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/basnik-ivan-motyl-slisoval-basne-o-ostrave-do-antologie-briketa-pw1-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140514_2064624_ostrava-zpravy_dar

briketa