Eduard Ovčáček | Padesátá léta v Ostravě a několik postřehů navíc – archiv bulletinu 1/2014

Začnu netradičně vzpomínkou na rozhovor s profesorem Antonínem Kybalem. V roce 1961 jsem studoval jako host u profesora Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Když se mě ptal, odkud vlastně přicházím, má odpověď zněla: „Z Ostravy.“ Jeho bezprostřední reakce byla asi v tom smyslu, že Ostrava je vlastně takový malý Londýn. Jeho strohé a jasné konstatování mě velmi překvapilo. Nechápal jsem, co vlastně měl tímto přirovnáním na mysli. Londýn jsem v onom čase pochopitelně neměl možnost navštívit, takže žádné smysluplné srovnání se mi nenabízelo. Jeho odpověď jsem tehdy přešel mlčením. Až mnohem později, když jsem Londýn navštívil, jsem pochopil, jak to pan profesor myslel. To přirovnání se týkalo charakteru zástavby města, kde průmyslové objekty volně vrůstají do běžného občanského městského provozu. Obytná a obchodní stavení či unifikované obytné kolonie pro zaměstnance se stávají spolu s průmyslovými objekty živým fungujícím organismem. Londýn je v některých čtvrtích takovou zástavbou charakteristický, proto ono srovnání Ostravy s Londýnem. V padesátých letech bylo těchto příkladů městské zástavby v Ostravě ještě poměrně mnoho, a kdo v Ostravě bydlí alespoň padesát let, ví, o čem je řeč. Do dnešních časů se zachoval snad už jen jediný příklad, a to obytná kolonie v Mariánských Horách, která bezprostředně navazuje na průmyslové objekty Vítkovic. Dnes tato kolonie, postavená z červených cihel, pochopitelně již dávno neslouží jako obytná. Stala se objektem drobného podnikání různých malých firem. V centru Ostravy stojí i podivně upravená těžní věž dolu Jindřich. Takových příkladů bylo v Ostravě kdysi více. Pamatuji si, že za hotelem Palace, v jeho bezprostřední blízkosti, ve dne v noci koksaři vytlačovali z koksových baterií žhavý koks a hasili jej vodou. Odér a prach, který tak vznikal v centru města, je dnes těžko představitelný. Kolem koksovny jezdily ostravské lokálky a pulzoval zde čilý městský ruch. Vedle koksovny stála impozantní budova prádla na uhlí a za železniční tratí komplex secesní šachty Šalamoun. Vozíčky visuté lanové dráhy dopravovaly uhlí ze šachet Trojice na Slezské Ostravě a Šalamoun v centru města do koksovny Karoliny. Dnešní Ostrava se jeví ve srovnání s touto bývalou situací a ruchem téměř jako lázeňské město. Šachta Šalamoun byla přímo předurčena, aby se stala atraktivní průmyslovou památkou a po úpravě mohla sloužit třeba jako muzeum hornictví, navíc šachta stála výhodně přímo v centru města. Na tomto místě dnes stojí nevzhledná, bezduchá architektura. Postupně byla řada zajímavých a architektonicky cenných objektů obytného i průmyslového charakteru, hlavně v šedesátých letech minulého století, bezohledně a nenávratně zbourána, a to na pokyn soudruhů architektů z vedení Útvaru hlavního architekta města Ostravy (UHAMO). … více informací na KROS 01 2013 web.indd (krasnaostrava.cz)