Fotografie Zuzany Šrámkové mapují uměleckou komunitu v sociálně vyloučené lokalitě v Ostravě

Mladá ostravská fotografka Zuzana Šrámková představí ve Fotografické galerii Fiducia cyklus fotografií umělecké komunity ze sociálně vyloučené oblasti v Ostravě. Výstava nazvaná Spodní proud bude slavnostně zahájena v pátek 29.1.2016 v 18 hodin. Výstavu uvede Lukáš Bártl, na vernisáži zahraje skupina Lesbian Convertor. Výstava potrvá do 24. února 2016. Zuzana Šrámková (absolventka Fakulty Umění OU v Ostravě u Michala Kalhouse, obor tvůrčí fotografie) se představí instalací, jejímž základem jsou fotografie z bakalářské práce: Spodní proud. Spodní je ulice, která se nachází v sociálně vyloučené oblasti na okraji Ostravy. Kvůli své špatné pověsti zde lidé nechtějí žít. I přes to se zde nyní formuje skupina mladých lidí, kteří zde žijí, pořádají koncerty, sdílejí své byty kapelám, známým a přes všechna varování jim je na Spodní dobře. (z textu autorky)

V rámci výstavy proběhne v prostorách Fotografické galerie Fiducia několik koncertů:
29.1.2016 – LESBIAN CONVERTOR (po vernisáži výstavy)
18.2.2016 v 19.30 – WOLFGANG
20.2.2016 ve 20.00 – ZABLOUDIL; Martin Režný

Spodní je ulice. Vlastně nedaleko odtud, od Fiducie. Když se podíváte na mapu Ostravy, zjistíte, že leží celkem v centru, jakoby něžně obtočená železniční tratí do města, na Stodolní. Z dalších stran ji pak objímá Mariánskohorská a Cihelní, tedy dopravní tepny. Je to takový „ideální“ kus země, kam se – když nemusíte – opravdu nepodíváte. Ne že by vám v tom něco bránilo, ale není proč. Vyloučená lokalita, absurdně na mapě Ostravy celkem na severu, tedy nahoře. Znalci vědí, že se ve městě nachází také ulice Horní, která spojuje Hrabůvku a Bělský les, na mapě celkem na jihu, dole, vespod. Spodní nahoře, Horní vespod. Ostrava je prostě složité místo, někdy jakoby obracené.
Každopádně ona Spodní je jedním z pozapomenutých městských zákoutí, kam přeci jen z jakéhosi důvodu zavítalo několik mladých lidí a vytvořili zde komunitu, jejíž velikost se mění podle toho, kdo zrovna slaví narozeniny, nebo jak početnou kapelu do Ostravy zrovna pozvali. Zuzana ke vzniku tohoto společenství napsala: „Když vznikl nápad založit v Ostravě něco jako squat, našlo se pár nadšenců, kteří do toho chtěli jít. Byli zde ezoterici, drbny, aktivisti, punkáči, hipíci, sluníčkáři. Ještě chyběl někdo černý, nějaká buzna, abychom mohli začít fungovat jako bezpředsudková společnost. Hlavní věc je, že chceme ušetřit prachy, aby bylo na víno. Všechna ta exotika kolem je jenom přidaná hodnota.“
Jak je patrné z fotografií, peněz se ušetřilo opravdu hodně, vína bylo a je dost. Nicméně snímky opilců dnes v našem regionu dojmete jen málokoho. Byl to myslím Bohumil Hrabal, který říkal, že pokud chce člověk žít ve střední Evropě, musí být trochu přivožralej. A nutno dodat, že se tím řídí opravdu hodně lidí. Co je však v dnešním (nejen) uměleckém světě, založeném na originální a rychlé produkci, opravdu vzácnost, je „odžitost“ daného díla. Weby a portfolia fotografů přetékají snímky nesoucími názvy jako „Schizophrenic“, nebo „Psychedelic Morning“, přitom na nich vidíte rozmazaného chlapíka, který má tak nanejvýš právě kocovinu. Trapnost, povrchnost a přetvářka, jakoby občas ani neměly své limity.
Fotografie Zuzany si ovšem na nic nehrají, nefotografuje žádné schizofreniky, žádné téma, ani žádný projekt. Zaznamenává onu „exotiku“, která ale až tak exotická není, právě proto, že je její každodenní realitou. Ta se žije bez ohledu na ostrost či kompoziční vyváženost snímku, nakonec žije se stejně dobře i bez fotoaparátu. Fotka, jako vedlejší produkt života. Uvolněnost je nezřídka zárukou hloubky a bohatosti a to pochopitelně neplatí pouze ve fotografii, ale v životě celkově. Tuto uvolněnost si může Zuzana dovolit také proto, že krom fotografie má vyžití přinejmenším ještě v hudbě. A právě hudebníci, koncerty a následné večírky (i rána) na Spodní jsou ty chvíle, které nejčastěji zaznamenává svým kompaktem za pár korun. Snímky jsou to bezprostřední, někdy vtipné, někdy trochu drsnější, ale ve své podstatě laskavé a lidské.
Do kolonky „klíčová slova“ své bakalářské práce, která je základem vystaveného souboru, vepsala Zuzana celkem provokativně:„Spodní, muzika, vole, Autolux, Sonicyouth, Marvin Gay, Aids wolf“. Takže hodně zvláštní směska. Nakonec blbá odpověď na blbou úřední otázku. Copak se dá vměstnat život do „klíčových slov“? Jedině snad, že by ta bakalářská práce nebyla odžitá. A ona – podle mne – naštěstí je.
Text Lukáš Bártl

sramkova2