Galerie Lauby zve na další výstavu

Přepažující mříž v podloubí budovy ostravského muzea zřejmě pro většinu kolemjdoucích představuje přirozenou a akceptovanou součást daného prostoru. Její historie je však poměrně krátká. Kovaná přepážka vznikla teprve během poslední rekonstrukce budovy na začátku tohoto století jako reakce na množící se incidenty instituce s lidmi, kteří toto zákoutí hojně využívali jako místo večerních dýchánků či jako provizorní přístřešek, kde bylo možné přečkat noc. Nyní se ale tento zapovězený prostor opětovně otevírá. Petr Švolba, jehož instalace bude v Galerii Lauby zahájena 9. července v 17:00, nechává mříž prorůst jednoduchou architektonickou konstrukcí vernakulárních forem, jejímž skrytým průchodem lze tohoto „území za mříží“ znovu dosáhnout. Ještě před tím je však třeba odstranit poslední bariéru. Instalace vyžaduje divákovu aktivní účast, přístupným se totiž prostor stává teprve s jeho přispěním.

Celý projekt lze v nadsázce chápat i jako obecnou paralelu vztahu kulturních institucí a jejich (možného) publika. Dává vzpomenout na bariéry, které mezi nimi existují – od těch triviálních, vznikajících třeba i nevědomě, až po ty systémové. Jeho smyslem ale určitě není exaktní vysledování příčin tohoto stavu, stejně jako jím není hledání univerzálního řešení. Představuje spíše první krok tím, že zúročuje osobitý statut Galerie Lauby, která ve své podstatě balancuje na pomezí veřejného a privátního prostoru. Je třeba se tedy osmělit, překonat prvotní ostych či nezájem. Ať už za dočasně zbudovaným přístřeškem ze dřeva, hlíny a betonu či za pevnými zdmi muzea se přece může návštěvník dočkat překvapení.

Autor textu: Tomáš Knoflíček

PETR ŠVOLBA (* 1985, žije v Olomouci) je absolvent Katedry sochařství Mariuse Kotrby a Jaroslava Koléška na Fakultě umění OU. Ve své tvorbě se zaobírá především identitou místa, vztahem města a venkova, přírody a civilizace, či nomádstvím. Jeho práce přirozeným způsobem balancují na hranici mezi tradičním pojetím sochařství, instalací a architekturou. Formou i použitým materiálem nezřídka odkazují k archetypální tradici stavitelství, jakož i k nejelementárnějším stavebním typům přístřešku či útočiště. Švolba spolupracuje s D.I.V. O. Institutem či BAZART OFFICE v belgickém Liège. Od roku 2010 spolu s Kateřinou D. Drahošovou organizuje sympozium Šumakart.

Print