Ilona Rozehnalová | Co dál se Sadem Milady Horákové? – archiv bulletinu 1/2020

Sad Milady Horákové je jedním z nejzajímavějších parkových prostorů města, který byl v roce 1994 vyhlášen významným krajinným prvkem. Již několik let se vedou diskuse o tom, jak daný park revitalizovat, zejména s ohledem na fakt, že se jedná o bývalý městský hřbitov. V lednu 2020 se ve zpravodaji městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz objevil článek o chystané rekonstrukci této zelené oázy, mimo jiné s tím, že by na pozemku měla vzniknout (v minulosti veřejností i odborníky kritizovaná) in-line dráha.1 Na konci února proto Antikvariát a klub Fiducia uspořádal odbornou diskusi, na níž se veřejnost dozvěděla bližší podrobnosti o aktuálních plánech radnice i problémech spojených s uvažovanou revitalizací sadu. Z HISTORIE SADU Sad Milady Horákové je cenným veřejným prostorem s pohnutou minulostí. Na jeho území se kdysi nacházel městský hřbitov, také židovský hřbitov a nalézá se zde i hromadný hrob asi 231 německých civilistů, zavražděných v průběhu května a června 1945. Rovněž tu stávala význačná architektonická památka – kubistické krematorium od architekta Vlastislava Hofmana z let 1922–1925, jež patřilo mezi originální a velmi pozoruhodné umělecké realizace nejen v kontextu Moravské Ostravy. Právě v tomto krematoriu byly spáleny ostatky osob zastřelených gestapem za odbojovou činnost během druhé světové války, obětí bombardování či poválečného běsnění, skončili v něm popravení z časů stalinismu i mrtví z velkých hornických katastrof. Krematorium bylo barbarsky zbořeno koncem 70. let a celé místo se následně proměnilo na sadový prostor. Kubistický objekt nahradila kašna, v současnosti bohužel metamorfovaná na květinový záhon se zanedbaným dlážděním. Zdejší židovský hřbitov zanikl v roce 1984, náhrobky byly částečně přeneseny na nové židovské pohřebiště ve Slezské Ostravě (mnoho jich ale podlehlo zkáze, tj. byly zničeny, rozebrány či zakopány), těla zde od počívajících asi 6 000 židovských obyvatel však – v souladu s židovskou tradicí – nedošla nikdy exhumace a leží v sadu dodnes. Jakmile daný prostor ztratil svou funerální funkci a proměnil se na oddechovou zónu, začala do parku postupně přibývat umělecká díla. Nejvydatnější dávku artefaktů přinesl rok 1994, kdy v něm zakotvily realizace z Mezinárodního sympozia prostorových forem, jež se konalo v Ostravě v letech 1967, 1969, a po nucené „normalizační“ odmlce, během níž byla řada děl zničena, znovu též v roce 1993. Na počátku 90. let se tak podařilo do sadu umístit čtyři původní plastiky a doplnit je posléze souborem dalších čtyř soch, které vytvořili umělci, jejichž díla během 70. a 80. let minulého století komunistický režim zlikvidoval. Všechny plastiky pak byly rozhodnutím Útvaru hlavního architekta města Ostravy instalovány do sadu Milady Horákové, a to podle propozic samotných umělců či zúčastněných architektů a organizátorů sympozia. Vznikla tak jedinečná galerie výtvarných artefaktů od předních českých i zahraničních tvůrců a nejdůležitější umělecká sbírka pod širým nebem na území Ostravy. V posledních letech díky dotaci města náš okrašlovací spolek šest soch z tohoto unikátního souboru sympozijních plastik opravil, zbývající dvě díla pak nechal restaurovat ostravský magistrát. Více informací o těchto plastikách naleznou zájemci v předchozích číslech bulletinu Krásná Ostrava.… více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS28-online-verze.pdf