Ilona Rozehnalová | Nad úrovní jedné ostravské literární diskuse – archiv bulletinu 3/2021

Koncem prázdnin se v Ostravě rozhořela polemika ohledně podobnosti básní opavského básníka Ondřeje Hložka z nové sbírky Mirčevovy oči (2021) se staršími básněmi ostravského básníka Petra Hrušky ze sbírky Auta vjíždějí do lodí (2007) s tím, že tři Hložkovy básně vykazují velkou míru podobnosti se třemi Hruškovými básněmi. Podle kulturního portálu Ostravan tím vzbuzují podezření z plagiátu. Diskuse se postupně rozšířila na sociální sítě a posléze téma plagiátu, epigonství a hranice inspirace na obecné rovině reflektovala i celostátní literární média (ke dni napsání tohoto textu to byly on-line verze časopisů Tvar a Host). Proč daná kauza vzbudila v literárních kruzích takový rozruch? Kromě otázky, zda Hložkovy básně jsou či nejsou plagiátem, se rozhořela debata také o způsobu, jakým Ostravan celou kauzu zveřejnil. Rozhodli jsme se proto na stránkách Krásné Ostravy problematice věnovat, byť nejsme primárně zaměřeni na současnou literaturu. Protože jsme zatím v diskusi postrádali věcnou literárněvědnou analýzu inkriminovaných básnických textů, požádali jsme o odborný názor na podobnost básní literárního kritika a básníka Romana Polácha, který kromě jiného učí interpretaci textů na Katedře české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Já bych se ve svém příspěvku chtěla věnovat kvalitě redakční práce internetového portálu a celkově úrovni diskuse nad tímto literárním tématem. Přinášíme také stanovisko šéfredaktora Ostravanu Aleše Honuse k formě, jakou portál informace o Hložkově sbírce zveřejnil. Na počátku stál internetový kulturní portál Ostravan, který v polovině srpna přinesl recenzi Ivana Motýla na novou básnickou sbírku Davida Bátora.1 V textu se kromě jiného uvádí: Ke své prezentaci nepotřebuje (Bátor, pozn. redakce) sociální sítě, a rozhodně by se nesnížil k tomu, co začíná být nemocí současné slezské poezie (ale vlastně tomu tak bylo už za Petra Bezruče). Jmenovat nebudu, ale epigonství na hraně s literární krádeží je aktuálním tématem dne, které bude v příštích týdnech zcela jistě i zajímavým soustem pro literární kritiku a vlastně i literární historii. Je zde nutno zmínit, že literární scéna v Ostravě je poměrně malá a již několik dní před zveřejněním této poznámky, jež neobsahuje jméno básníka, který má být oním domnělým „zlodějem“, se ve zdejších literárních kruzích vědělo, že se chystá odhalení údajného epigonství opavského básníka Ondřeje Hložka. Tři dny poté se na portálu Ostravanu objevil další článek Ivana Motýla, nazvaný Inspirace Petrem Hruškou, nebo plagiátorství? Nová sbírka Ondřeje Hložka vyvolává otazníky,2 ve kterém jeho autor sděluje: „Na moravskoslezské literární scéně a na sociálních sítích se začíná rozvíjet zajímavá diskuze o nové sbírce opavského autora Ondřeje Hložka, která vyšla před prázdninami pod názvem Mirčevovy oči. Některé básně v knize se totiž nápadně podobají textům Petra Hrušky ze sbírky Auta vjíždějí do lodí. Redakce kulturního deníku Ostravan.cz se rozhodla na sporná místa bez dalšího komentáře upozornit a vyzvat k odborné i čtenářské diskuzi, zda jsou níže uvedené pasáže jen výsledkem literární inspirace, anebo už jde o plagiáty. Je to spíš nevědomá podobnost, anebo vědomé opisování? …“ V článku jsou vedle sebe otištěny inkriminované Hložkovy a Hruškovy básně se závěrečnou poznámkou: „Zda jde o Hložkovu inspiraci velkým vzorem, anebo lze texty vnímat jako plagiát, nechť rozhodnou literární kritici a vědci.“ … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2023/02/KROS35-online.pdf