Iva Málková | Až budeme velcí – archiv bulletinu 1/2017
Jsou zprávy, při kterých zatrne, a po nich přijde zvláštní naplnění. Uvědomíme si, že díky tomu, kdo odešel, jsme se někam posunuli. Pak námi projede smutek, protože už nepřijde šance, abychom mu to osobně znovu připomněli nebo vyslovili svoje poznání poprvé. Vím, že intenzivně jsme o sobě s Jiřím věděli ve třech obdobích: během studií na Pedagogické fakultě, kdy studoval český jazyk a výtvarnou výchovu (1981–1985), jako mnoho formálních cest ani tuto nedokončil; pak při přípravě jeho nejvýraznějšího románu Až budeme velcí (1996), dostala jsem šanci podílet se na knize redakčně; pak při realizaci antologie V srdci Černého pavouka (2000), kterou měl edičně pod palcem Milan Kozelka a já se mohla podílet na publikaci účastí v diskusích nad vybranými texty, nasloucháním nekonečných „hádání“ s autory a nakonec i doslovem. Jiří Hnát Daněk byl vždycky nepřehlédnutelný, nikdy nebyl předvádivý. Upoutával, ale nestrhával na sebe pozornost lacině. … více informací na kros-16_web.pdf (krasnaostrava.cz)
