Iva Málková | Josef Kainar – archiv bulletinu 4/2017

Vždycky jsem si data vymezující život Josefa Kainara pamatovala jako přesmyčku dvou čísel – jedna sedm, sedm jedna. Jedno datum patřívá také roku Velké říjnové socialistické revoluce, druhé pak začínající normalizaci. Dvě data, která prapodivně sevřela jeho osud. Život Josefa Kainara byl naplněn a určován a usměrňován mnoha talenty. Byl básníkem, kreslířem, muzikantem, dramatikem, žurnalistou, rybářem. Josef Kainar zůstává básníkem, kterého předznamenal prostor Moravy, Přerov, Brno, Hlučín, Ostrava, Řepiště, Ostravice… Rodinný život byl určován profesí otce, který byl zaměstnancem na železnici. Jsem přesvědčená, že rytmus, který vytloukaly vlaky na kolejnicích, poznamenal nejen přesouvání rodiny z místa na místo, ale vryl se hluboce do Kainarova vnitřního světa a ovlivnil rytmus a melodii jeho nejlepších básní. Zatížil je „tečkovaným“ rytmem, ponořil jej do blues. Do literárního života vstoupil v období, v němž jeho podobu určovaly osobnosti Františka Halase, Vítězslava Nezvala, Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka, Františka Hrubína, Vladimíra Holana, Viléma Závady a dalších, kdy hledaly svou cestu básnické talenty jako Ivan Blatný, Jiří Orten. Literární historie jej spojuje v době debutu s poetikou Skupiny 42, s představou umění, jak ji vymezil Jindřich Chalupecký ve stati Svět, v němž žijeme. Žít, chápat a zachycovat město, jeho periferii, vrátit do obrazu života v básních znovu zárodečný chaos, objevovat jeho paradoxy. Josef Kainar k tomu přidával ještě ironický odstup, schopnost zachytit objekty svých básní ve chvílích fatálního zlomu, v okamžicích, kdy se projevuje cosi ukrývané, nepoznané, přehlížené. Čtyřicátá léta Josefa Kainara jsou pro mne ukryta ve sbírce Nové mýty z roku 1946. Jedna z jejích básní „Stříhali dohola malého chlapečka“ se stane postupem času synekdochou Jose. … více informací na kros_19_web.pdf (krasnaostrava.cz)