Ivan Motýl | Sýkorové z Paskova. Osud jedné rodiny z pamětní desky – archiv bulletinu 4/2020

Oběti největšího politického procesu padesátých let na Ostravsku připomíná od konce září pamětní deska na Čapkově sokolovně. Ve zdejší tělocvičně byly v červenci 1950 vyneseny čtyři rozsudky smrti a přes osmdesát dalších trestů. Přípravu i slavnostní odhalení desky sledovala i rodina Sýkorových z Paskova, kterou vykonstruovaný monstrproces zasáhl nebývalou silou. Apoznamenal na generace. Miroslav Sýkora (1923–1951) byl odsouzen k trestu smrti, jeho bratr Zdeněk (1924–1983) dostal dvacetiletý a jejich otec Rudolf (1895–1972) pětadvacetiletý trest. „Mrzí mě, že o tomto zločinu dneska skoro nikdo neví, na rozdíl od pražského procesu sHorákovou,“ postěžoval si letos na jaře Marian Sýkora, synovec popraveného Miroslava Sýkory. Když jsem ho vzápětí informoval, že zločinný rozsudek a jeho oběti už brzy připomene pamětní deska na fasádě Čapkovy sokolovny, přijal tu zprávu dvojznačně. „To je dobře, ale abych byl upřímný, doma o téhle smutné historii skoro nemluvíme.“ PROCES BYL DOMA TABU Padesátiletý Marian Sýkora se svěřuje, že soud s jeho strýcem Miroslavem, do kterého byli vtaženi i otec Zdeněk a děd Rudolf, pořád zůstává jakýmsi bílým místem. Prý také proto, že se o ostravských justičních vraždách z roku 1950 mnoho nenapsalo ani po roce 1989. „Je to pořád v něčem podobné jako před sametovou revolucí, když byl proces rodinným tabu. Vyrůstal jsem na malém městě za tuhé normalizace a všichni se báli, abych o procesu neřekl něco ve škole. O strýcově popravě a tátově i dědově uvěznění jsem se tak dozvěděl až po listopadu 1989,“ vypráví Sýkora. A poněkud rozezleně dodá: „Pořád jsme se úplně svobodně nenadechli, vždyť máme za předsedu vlády estébáka. A stejná StB zorganizovala i celý ten proces, který tak strašně ublížil naší rodině.“ … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS31-online-verze.pdf