Ivan Motýl | Umělci na houby – archiv bulletinu 2/2014

Ne, tohle nebude skeptická poznámka o ostravské umělecké scéně, která se někdy jeví tak trochu na houby. Před letní houbařskou sezonou půjde o opravdové houby a houbaře, vždyť k vášnivým sběračům těchto lesních darů patří například literáti Petr a Pavel Hruškovi, básník Jaroslav Žila, fotograf Martin Popelář, kurátor Vladislav Holec či malíř Pavel Šmíd. Nasbírat, usmažit, uvařit guláš či naložit do octa. Houbaření bez nutnosti platit klubové příspěvky do houbařského spolku a užívat si plnou penzi gratis, to je zkrátka oblíbená ostravská zábava, možná až vášeň hraničící s posedlostí. Dosvědčuje to i dialog odposlechnutý autorem tohoto textu v mykologické poradně v Ostravě. Mykolog Michal Graca: Tak co jste nám přinesla? Houbařka Hana Sedláčková: Pár kousků na ukázku, roste mi toho plno na skalce v zahradě. Mykolog: To je límcovka vrásčitoprstenná, jedlá houba. Chuťově ale nijak zvláštní. Houbařka: Takže se neotrávím? Mykolog: Určitě ne, ale já bych ty houby nejedl. Houbařka: Ale když už mi rostou na skalce, to je mám nechat shnít? Mykolog: Krásná ozdoba skalky. Zkuste raději žampiony, ty jsou mnohem lepší. Houbařka: Roste mi tam nejméně kilo, možná dvě kila hub, to je přece škoda, nic z nich neuvařit. Vždyť říkáte, že se neotrávím. Mykolog Michal Graca penzistku s krabičkou límcovek nepotěšil, původ ostravské vášně je mu ale záhadou: „Jsme kmenem houbožroutů, kde se ale bere ta zvláštní touha, na to neumím odpovědět.“ V přírodě by raději viděl více hub než houbařů, pak by prý nemusel přímo z poradny v Ostravském muzeu volat sanitky. „Přišel sem houbař s typickými příznaky otravy muskarinem. Potil se, měl potíže s dechem a zúžené zorničky, tak jsem hned poslal pro záchranku. Houbař, jenž bojoval o život, si pochutnal na ‚hříbku‘ z okruhu vláknice Patouillardovy: smrtelnou dávkou je pouhých padesát gramů této houby.“ … více informací na KROS-02-2014-web.pdf (krasnaostrava.cz)