Ivo Kaleta | Smuteční řeč na pohřbu básníka Jaroslava Žily – archiv bulletinu 2/2017

Vážení rodiče, milá Jano, příbuzní, přátelé a hosté, vítám vás na dnešním smutečním obřadu věnovaném Jaroslavu Žilovi. Dovolte mi na úvod připomenout několik okamžiků z jeho života. Jarda se narodil 12. března roku 1961 v Ostravě Antonii a Jaroslavovi Žilovým. Zdá se, že kromě lehkého uličnictví se v něm záhy projevil zájem o slovo a literaturu. Dosvědčují to alespoň jeho rané pokusy o první básně, písňové texty, později i nárysy divadelních her a kabaretních skečů z dob vysokoškolských studií na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1984 učil na různých speciálních školách. Učil celý život, nejen děti, ale tak trochu i nás. Tuším, že někde kolem roku 1998 nám vtiskl do rukou čerstvou novinku, totiž florbalové hole, s kterými dýchavičně běháme po tělocvičnách dodnes a znovu a opakovaně zkoušíme být tým a hrát fair play. Nebyla to jeho poslední skvělá přihrávka. V dobách kabaretu usmiřoval nás, netalentované účinkující, se zkoprnělým publikem svým legendárním gulášem, který vozil v prádelních hrncích a kterého i tak nebylo nikdy dost. A to nemluvím o jeho účinkování na pódiu, kde byl původcem neodolatelně roztomilých situací, kdykoliv zapomněl, že má dělat smích. Žil sice v Ostravě, ale krajinou jeho srdce byly Beskydy a domovem chalupa na Morávce. Když nás tam v devadesátých letech brával, neuvědomovali jsme si, že vstupujeme do míst, která jsou průsečíkem osudů mnoha generací rodu Žilů, že právě v těchto místech se rodily příběhy a legendy obyvatel okolních usedlostí, kopců a polan. Protože Jarda sice byl sportovcem, znalcem vína, pozorným cestovatelem, kuchařem, břitkým komentátorem, zručným řemeslníkem, divokým tanečníkem rumby i učitelem, ale především byl básníkem. … více informací na kros-17_web.pdf (krasnaostrava.cz)