Jakub Chrobák | … a pak se ztratit někam do mezihvězdného prostoru… (za Vladimírem Jaromírem Horákem) – archiv bulletinu 4/2021

Svět lze vnímat jako prostor pro realizaci snů a tužeb. Přírodě a krajině rozumět jako prostředku, který je třeba využít či rovnou použít jako svou výhodu. Tu nám lidem přece garantuje naše inteligence a schopnost předávat si poznání. Svět lze ale prožívat jako prostor, kde se odehrává odvěký souboj energií a kontrastů. Kde proti sobě stojí veličiny hluboko přesahující naše životy, které ovšem námi a skrze nás bojují o jakousi převahu, zkrátka: život a svět může být také soubojem Boha s Ďáblem, dobra a zla. Vladimír Jaromír Horák byl podle mého člověkem, který světem doslova prošel s erbem té druhé možnosti, což už samo o sobě je Kainovým znamením a předzvěstí života, který bude všecko jiné, jen ne jednoduchý. Svoje studia zahájil v Přerově, pokračoval pak v Brně a Olomouci, ale uchvátil jej máničkovský duch svobody a bytostné potřeby dohledávat se pravdy. Ostatně velice přesně jej charakterizují jako člověka na webu http://christiania.cz, kam Vláďa přispíval a který je jedním z projektů J. E. Friče: „Hledač krásy a dobra, neustále pendlující mezi pozicemi zvědavého a po životě žíznícího povaleče a darmošlapa, který balancuje na hraně rezavého a tupého nože nořícího se do slizu banální reality…“ Skutečně: v době, kdy jsme se poznali, už nevyučoval na Ostravské univerzitě, a i když si myslím, že jej to velice trápilo, jsem přesvědčený, že si pomalu a jasně uvědomoval, že je to vlastně dobře, že jej myšlení počitatelné v rámci akademických pozic znesvobodňuje. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2023/02/KROS36-digi.pdf