Jakub Guziur | Adieu: Rozloučení s Eduardem Ovčáčkem – archiv bulletinu 1/2023

S výtvarným dílem Eduarda Ovčáčka jsem se setkal koncem 90. let; v olomouckém Museu umění jsem navštívil výstavu Mezi tradicí a experimentem: Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění (1939–1989), kde jsem poprvé uviděl Ovčáčkův osobitý příspěvek k formám vizuální poesie: propalovanou koláž. Zasáhla mě okamžitě, dotkla se čehosi archetypálně hlubokého – jako by to byl obraz božských signatur v nitru věcí. Postupně jsem objevoval rozmanité podoby Ovčáčkovy tvorby, od strukturální grafiky, novátorských sítotisků a lettristických prací přes asémické psaní a strojopisné umění až po objektovou tvorbu a díla ve veřejném prostoru. S jeho konkrétní a vizuální poesií jsem se seznámil v antologii Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové Experimentální poesie a rozsáhlém svazku Lekce velkého A, který vydal D. Ž. Bor. Jako špatného středoškolského studenta Elektronických počítačových systémů, který svůj obor nebyl schopen pochopit a přijmout jako smysluplný, mě oslovily Ovčáčkovy grafiky, při jejichž tvorbě coby matrici užíval tištěné obvody…

Celý text si můžete přečíst v čísle bulletinu Krásná Ostrava 1/2023 ZDE >>