Jakub Ivánek | Rok 2017 přinesl nejen opravy sympozijních plastik v sadu Milady Horákové – archiv bulletinu 4/2017

V prvních podzimních dnech roku 2017 se uskutečnila renovace čtyř kovových plastik z Mezinárodního sympozia prostorových forem, které proběhlo v Ostravě v letech 1967 a 1969. Tyto čtyři tzv. prostorové formy z původně mnohem většího souboru, který byl v době svého vzniku instalován vKomenského sadech, ale roku 1974 pro nepřízeň „normalizačního“ vedení města rozvezen a zčásti dokonce zničen, jsou umístěny od roku 1994 v sadu Milady Horákové (za Domem kultury města Ostravy). Tehdy byly dané plastiky navráceny do Ostravy a restaurovány, ovšem po více než dvaceti letech opět volaly po opravě. Jejich technický stav byl dobrý, ovšem povrch plastik byl silně znečištěn, ať už přírodními vlivy nebo záměrnými útoky sprejerů. Originální barva tří těchto děl byla v minulosti rovněž porušena neodbornou údržbou. Přitom jde zřejmě o nejvýznamnější sbírku umění ve veřejném prostoru města Ostravy (více informací k historii Mezinárodních sympozií prostorových forem nalezne čtenář ve druhém čísle Krásné Ostravy z roku 2016). Klub Fiducia ve spolupráci s okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu proto využil příležitosti, kdy Statutární město Ostrava poskytovalo dotace na revitalizaci veřejného prostoru města, a zažádal o částku 99 tisíc Kč, která byla na opravu čtyř sympozijních děl potřebná. Protože jsou plastiky majetkem města a stojí také na jeho pozemku, nebylo to ničím komplikováno a dotaci Fiducia získala. Obnovu uvedených děl pak provedla restaurátorská dílna Tomáše Skalíka. Slavnostní prezentace restaurovaných plastik proběhla 10. října 2017 za účasti zástupců města a bohatého zájmu veřejnosti. Protože restaurování plastik mělo respektovat původní autorský záměr, byli v případě tří uměleckých děl, jejichž povrch byl barevný, osloveni autoři či jejich rodina. Ti poskytli nejen svolení k opravě, ale také instrukce, jak má být s barevností těchto děl naloženo. Rodina již nežijících autorů Rudolfa Valenty a Štefana Belohradského doporučila návrat barevnosti z rekonstrukce na počátku 90. let, která patrně do značné míry odpovídala také původnímu rozvržení barev na konci 60. let (dcera Štefana Belohradského sice prozradila, že původním záměrem jejího otce bylo plastiku smaltovat, ale v tom mu tehdy Vítkovické železárny nevyhověly, takže smalt na plastice nikdy nebyl a bylo by komplikované nyní dodatečně usuzovat na tehdejší představy autora). Jediný žijící autor, Kanaďan Yves Trudeau, sám sdělil, že jeho socha neměla být nikdy oranžová, ačkoli zřejmě po celou dobu své existence tuto barvu nesla. Jeho autorským záměrem byla barva nerezu. Zcela odstranit zbytky původních oranžových nátěrů by však bylo komplikované a některé části sochy i přes fakt, že byly vytvořeny z nerezových plechů, začaly korodovat. Proto bylo přání autora vyhověno tím, že socha získala nátěr imitující nerezový povrch. Jediná odjakživa nebarvená socha – sloup Otty Ciencialy – byla v dobrém stavu, takže v jejím případě restaurování nebylo nutné. Proto došlo pouze k očištění povrchu od korozních produktů a impregnaci povrchu, která by měla jejich nový vznik zpomalit. … více informací na kros_19_web.pdf (krasnaostrava.cz)