Jan Havlena: Ostravský podzim: větrání se nedoporučuje, venku je smrad, OstravaBlog.cz, 18. 10. 2011 [video]

Britský dokument Továrna rozvířil debatu o ostravském ovzduší

Ostravský podzim se začíná předvádět v celé své síle: koncentrace jemných částic toxického prachu v ovzduší zase stoupá a ve městě to vře. Tématem je opět ostravské životní prostředí a negativní vliv průmyslu na něj. Spouštěčem mnohdy bouřlivé debaty se tentokrát stal dokumentární film The Factory (Továrna) ze série Exposure (Odhalení), který připravila a následně počátkem října odvysílala britská televizní stanice ITV. V centru pozornosti je zejména fabrika ArcelorMittal Ostrava, která neúnosnou mírou znečišťuje ovzduší v Ostravě, nejvíce v městské části Bartovice a Radvanice.

Dokument, který byl určen především britským divákům, se vzápětí začal šířit po internetu i k Ostravanům (existuje i český překlad anglického znění) a jak se dalo očekávat, nebyl příliš lichotivý k nadnárodní společnosti, která je kritizována z různých stran v různých zemích (viz např. In the wake of ArcelorMittal – the global steel giant’s local impacts). Emotivním způsobem (využívající zejména sílu obrazu, leckdy na hraně objektivity) vylíčil odvrácené stránky života v Ostravě v době smogových situací a dal slovo řadě zainteresovaných osob (obyvatelům města, rodičům astmatických dětí, lékařům, vědcům, politikovi či právníkovi z nestátní ekologické organizace). Těm, kteří neustále přivírají před problémy ostravského životního prostředí oči, mohl způsobit menší šok. Ovšem pro ty, kteří celou situaci kolem ostravského ovzduší pravidelně sledují a nenechávají se opíjet „píárovými“ rohlíky ostravských znečišťovatelů a mnohých politiků sedících na radnici, nebylo téměř katastrofické vyznění snímku až tak překvapující. Situace kolem ovzduší v Ostravě a okolí totiž vážná je a blíží se expresivnímu označení „průser“. Deprimující je i to, že se ani po letech, kdy Ostravané byli ujišťováni z různých stran, že se „něco“ bude dít, stav příliš nelepší. To mimochodem nedokládá jen abnormálně dlouhý zástup dětí, které trpí od narození řadou vážných zdravotních problémů, ale také třeba zveřejněné studie odborníků z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, kteří v Ostravě sledovali – i přes neskutečné obstrukce ostravských radních – negativní vliv znečištěného ovzduší na lidské zdraví (publikováno např. v časopise Ochrana ovzduší nebo třeba v rozhovoru s doktorem Šrámem).

Vraťme se ale k inkriminované reportáži. Ta byla, jak již bylo uvedeno, připravena pro britské diváky, kteří miliardáře L. Mittala samozřejmě dobře znají (proto film začíná v Anglii na fotbalovém utkání, kde se Mittal osobně zdraví s fanoušky). Domnívám se, že film chtěl mimo jiné poodkrýt způsob jeho podnikání, který není vždy tak čistý, jak by se mohlo leckomu zdát. S napětím proto byly očekávány reakce zástupců ze strany ArcelorMittal. Ve filmu vystupuje ředitelka korporátní komunikace Nicola Davidsonová, která má za úkol (v souladu se svou pracovní náplní), celý problém spíše bagatelizovat a zpochybňovat. Na to jsme ale už v Ostravě zvyklí, bohužel nejen od zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava, ale i od některých místních politiků a mnohých Ostravanů.

I přesto, že se řada důležitých informací do filmu nedostala a že se na výsledné podobě (aspoň podle informací, které se ke mně donesly) podílel také tým právníků placených Mittalem, dokument představuje třaskavinu, která Ostravě ublížit nemůže. Je úplně zbytečné plakat nad tím, že image Ostravy bude prostřednictvím filmu pošramoceno. On se totiž obraz černé, nezdravé Ostravy pokazit už ani více nedá. Naopak si myslím, že snímek může městu i celému regionu spíše pomoci. Třeba tím, že se problém neúnosného ostravského ovzduší dostal za hranice naší republiky a že se opět rozpoutala diskuse, do níž již nyní připívají odborníci, kteří řešili podobné problémy třeba ve Velké Británii. Myslím si, že existuje další šance, že se o ostravském problému začne diskutovat zase o trochu vážněji a především se začnou s větší razancí hledat a realizovat opravdu účinná opatření. Předpokládám, že se lidem, kteří poukazují na problémy spojené s toxickým ovzduším na Ostravsku, snad už konečně přestane říkat, že jsou to hysterky či ekoteroristé. Doufám také, že místní politici si začnou uvědomovat, že už jim nadále nebudou stačit prázdná slova či snaha vlichotit se slaboduchými gesty (viz v dokumentu zaznamenaný smutně groteskní (v)pád primátora města na demonstraci). I přes všechnu skepsi a depresi, které reportáž britských filmařů vzbuzuje, snímek tedy snad přináší i drobný závan naděje.

Jenže to všechno nebude tak jednoduché a optimismem bychom měli šetřit. Lidé z ArcelorMittal Ostrava mají pravdu, že znečišťovatelů je v regionu více a stav ovzduší nebude na Ostravsku ideální jen s pomocí dalších potencionálních miliard L. Mittala. Zároveň je ale potřeba nahlas říci, že to není pro tuto firmu omluvenka. Reakce ArcelorMittal Ostrava na reportáž není totiž bezproblémová. Tak například není vůbec jisté, že investice firmy ArcelorMittal do filtrů na odprášení jsou dostatečné a že filtry budou účinné, tedy, že filtry budou například schopny zachytit prachové mikročástice PM2,5 a menší, tedy ty, které na sebe nejen vážou celou škálu jedů, ale zároveň mají tu schopnost, že pronikají přes dýchací cesty přímo do krevního oběhu dětí i dospělých. Tyto údaje bohužel v tiskové zprávě chybí, na rozdíl od srovnání s údaji z roku 1978, které na mě působí jako prázdné gesto, jelikož nejsou podloženy žádnou verifikovatelnou metodologií. Také zaklínání se investovanými miliardami (údajných 2,6 miliardy korun do ekologie) není ve srovnání s obrovskými výdělky v tučných předkrizových rocích žádné ohromující číslo. Naopak si myslím, že je to málo. Už jen proto, že doposud chybí kvalitní věrohodné měření emisí přímo v podniku (anebo jeho výsledky nebyly doposud zveřejněny) a že se veškeré investice neskutečně dlouho táhnou. Možná si Mittal opravdu s obyvateli Ostravy hraje jako kočka s myší, kterou nakonec stejně – až bude úplně udušená – opustí. Jako špatný vtip na mě také působí v tiskové zprávě uvedená informace, že nejvýznamnější část znečištění oblasti se z 2/3 nachází v Polsku. Je téměř zbytečné dodávat, že k takovému tvrzení chybí jakékoliv přesnější údaje. Ale i kdyby tyto informace byly pravdivé, pracovníci ArcelorMittalu si tak trochu kálí do vlastního hnízda: řada významných polských znečišťovatelů nese opět logo ArcelorMittal.

ArcelorMittal Ostrava však vyrukoval s další zbraní – strašením. Roli dobře ovládaných loutek sehrávají odboráři, kteří se obávají propouštění v souvislosti s tlakem veřejnosti na další investice „do ekologie“. Mám pocit, že se místní odboráři stali zajatci nadnárodní korporace a skáčou tak, jak jim manažeři, tedy jakási servisní elita, píská. Kašlou nejen na ovzduší, ale třeba i na zneužívané agenturní pracovníky (v ArcelorMittal Ostrava samozřejmě nepracují jen kmenoví zaměstnanci, ale také řada brigádníků – zaměstnanců pracovních agentur na velmi nevýhodné dohody, tedy pracovní síla, která může být kdykoliv doslova ze dne na den propuštěna, což se také běžně děje, ale to je na jiné téma). A jen pro upřesnění: není vůbec jisté, že případné uzavření některých provozů, bude nějak souviset s filmem či zelenou kritikou nejen odborné veřejnosti (naopak se proslýchá, že jisté organizační změny v ostravském ArcelorMittal „visí“ ve vzduchu už delší dobu).

ArcelorMittal Ostrava jako největší znečišťovatel ovzduší – přinejmenším v městské části Radvanice a Bartovice – stojí tedy před výzvou. Buď bude dál mlžit, vymlouvat se a činit nedostatečná gesta, anebo se změní. Pokud nebude pracovat na své proměně k čistějšímu provozu (to se ale týká i dalších znečišťovatelů), Ostravě se nebude dařit dobře a bude se dál vylidňovat. Také politici, krajští i městští, by si měli uvědomit, že je nepřípustné hrát si s čísly, tak jak se jim to hodí, hrozit vědcům, kteří odkrývají bolestné pravdy, žalobami a přitom podkuřovat nadnárodním gigantům, anebo třeba činit nepromyšlené akce bez jakékoliv návaznosti a konceptu. Toho všeho jsme byli v nedávné minulosti svědky. Film Továrna britských tvůrců, kteří emotivně popisují ostravskou hrůzu, jež se bohužel čas od času stává realitou, se může stát dobrým východiskem k razantní změně. O tom, jak razantní bude, mohou částečně rozhodnout i Ostravané sami, přestože jsou mnohdy skeptičtí, lhostejní či nedůvěřiví a sdílejí řadu více či méně oprávněných obav. Forem občanského protestu je přitom celá škála. Možná by pro začátek stačila pořádná účast na nějaké velké demonstraci za čisté ovzduší. Myslím, že pomyslný pohár trpělivosti už dávno přetekl a Ostravané by už to konečně měli dát hlasitě najevo. Bez jejich přičinění se vzduch nad Ostravou hned tak nezlepší.

 

zdroj: http://ostravablog.cz/komentare/ostravsky-podzim-vetrani-se-nedoporucuje-venku-je-smrad/