Jan Havlena: Pár poznámek z akce Ostravská atmosféra, OstravaBlog.cz, 30. 10. 2012

O tom, že v Ostravě bývá čas od času smog, ví už i malé dítě v místní mateřské školce. Ví, že to při takové situaci venku smrdí a že by se nemělo chodit ven, aspoň tehdy, když je zrovna ve školce a pozor na něj dává paní učitelka. Jak je ale toto znečištěné ovzduší pro člověka nebezpečné? To už je na složitější debatu, jejíž výsledky bývají velmi rozdílné. Jedna z těch podnětnějších se konala pod názvem Ostravská atmosféra v Ostravě začátkem října, organizovala ji občanské sdružení „Vzduch“.

Kromě oficiální ostravské premiéry rok starého britského dokumentu The Factory se diskutovalo, nejen o nových a ne zrovna veselých poznatcích o znečištěném ovzduší a jeho zdravotních následcích, ale také o možných akcích, jež by mohly vést k lepšímu ovzduší v Ostravě.

Jelikož jsem byl na této debatě po většinu času přítomen, chtěl bych se podělit o pár informací, které jsem si poznamenal. V případě, že jsem si něco zapsal, anebo zapamatoval nepřesně, prosím o doplnění (či opravu) v komentářích. Akci nenavštívilo příliš početné obecenstvo (špatná propagace?), proto budou možná alespoň fragmenty z jejího průběhu pro některé čtenáře zajímavé.

Vystoupení hostů

Jako jeden z prvních řečníků se představil Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, který už v minulosti na Ostravsku rozvířil svými šetřeními tak trochu stojaté vody. Opět zopakoval výsledky z roku 2011, které byly učiněny díky programu Ostrava. Pozastavil se nad nesmyslnou interpretací tzv. Ostragenu (problém zvýšené exprese genu XRCC5, která naznačuje kompenzaci negativních účinků znečištěného ovzduší na lidské zdraví a adaptaci na dlouhodobou zátěž). Vysvětlil, že tato adaptivní odpověď není bezproblémová, ale naopak vede k rychlejšímu opotřebení lidského těla a rychlejšímu stárnutí. Písničkářem Jaromírem Nohavicou problematicky zpopularizovaný Ostragen se bohužel ujal i u politiků. Kandidát na hejtmana za ODS David Sventek například nedávno problém vlivu znečištěného ovzduší na lidský organismus bagatelizoval slovy: „Já do značné míry souhlasím s tím, že lidé žijící tady v kraji mají gen Ostragen. A já ho mám určitě. Když se smog objeví, tak se nějak neomezuju, neřeším. Beru to jako přirozenou součást místa, kde pracuju a žiju. Možná je to i proto, že jsem vyrůstal poblíž Třince, kde jsou železárny. (…) Dlouho jsem i já sám pracoval v Třinci. Tam prostě ta vajíčka člověk občas cítí a nebere to jako něco divného, protože ví, že tam ta fabrika je. A taky ví, že bez ní by to město nebylo. (…) Tady to špatné ovzduší často nevnímáme tak moc. Prostě máme Ostragen. To lidé mimo kraj si myslí, jak špatně se nám tady v Moravskoslezském kraji žije. Jenže pro nás je to tady přirozené“ (citace).

Je jasné, že se v takovém prostředí projektům, jež se zabývají odvrácenou stranou průmyslové činnosti, dařit příliš nebude. A taky Šrám vyjmenoval několik akcí, které se kvůli nezájmu realizovat nebudou.

Dalším řečníkem byl Šrámův kolega Jan Topinka, který představil projekt CENATOX (2012 – 2018), jenž se zabývá nanotoxikologií. Díky tomuto projektu se v zimě 2012 velmi přesně měřilo znečištění vzduchu (zejména respirabilní aerosoly, jejich detailní velikostní i chemické složení) v Ostravě – Radvanicích. A výsledky jsou spíše smutné. Ty první naznačují, že pokles prašnosti (pokles PM10 či PM2,5) není spojen s poklesem toxicity vzduchu (pokles PAU). O tom, jak se prašnost v Radvanicích měřila, detailně informoval Jan Hovorka z Univerzity Karlovy, který je vedoucím Laboratoře pro studium kvality ovzduší. Ten Topinkova slova zopakoval a zároveň jednoznačně potvrdil, že lokální topeniště mají v lokalitě Radvanice i v topné sezóně spíše minimální vliv. V této souvislosti bylo také objasněno, že v médiích tolik vyzdvihované prachové filtry, instalované nedávno v ArcelorMittal Ostrava, odstraňují jen velké částice. Ty malé, které jsou přitom nejnebezpečnější, jelikož se dostávají spolu s toxickými příměsemi až do krevního řečiště, odstranit nedokáží.

Zajímavý příspěvek si připravil i Michal Vojtíšek z Technické University Liberec, který hovořil o nebezpečí mikročástic z výfukových emisí automobilů. Tímto tématem se zabývá projekt MEDETOX).

Mezi hosty byli také zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová se svým kolegou Karlem Černínem. Oba informovali o šetření k postupu příslušných úřadů ve věci znečistění ovzduší v Ostravě.

Dalším z vystupujících byl Jan Šrytr z organizace Ekologický právní servis, která se problematikou zabývá od roku 2007, zejména v souvislosti zdraví versus průmysl a zaměřuje se na lokalitu Radvanice a Bartovice a hutní gigant ArcelorMittal Ostrava (kauza je popsána tady). Podle něj zde existují tři mýty: 1. mýtus komplexnosti problémů, který vede k neustálému analyzování a přetahování se, kdo je hlavní znečišťovatel, 2. mýtus ohrožení ekonomické budoucnosti regionu (v případě, že bude důsledně vyžadováno plnění zákonných povinností) a 3. mýtus svázaných rukou (něco ve smyslu: nic víc dělat nemůžeme). Šrytr uvedl, že bez nátlaku nebude znečišťovatel spolupracovat a že prostředkem může být evropská legislativa. Jako příklad, jak takový nátlak může probíhat, uvedl žalobu na ArcelorMittal Ostrava za nadměrný hluk. Žaloba se podle něj táhne již 3 roky, bylo potřeba vyhotovit několik znaleckých posudků, než soud uznal, že továrna překračuje povolené limity (o kauze také zde). Hluk by tedy měl být odstraněn, ale až k roku 2018, AMO chce do odstranění hluku investovat pouhých 160 mil. korun. Argumentem je opět ohrožení zaměstnanosti.

Debaty organizované o. s. „Vzduch“ se zúčastnil také známý sociolog Jan Keller z Ostravské univerzity, který sdělil, že politici věnují ovzduší na Ostravsku zanedbatelnou energii ve srovnání s tím, jak obrovský problém to je. Poukázal na to, že 14 dní před volbami problém ovzduší řeší všichni, po volbách optimismus ale klesá. Dále se vyjádřil k působení firmy ArcelorMittal Ostrava, kterou vnímá jako symbol fungování systému, kdy například dotujeme svým zdravím zisky Mittala. O něco málo pesimističtější byl Petr Jančík z Vysoké školy báňské, který řešení vidí v technologiích a legislativě EU. S Kellerem ovšem souzněl v kritice poměrů, kdy majitelé firem, které nakoupili „za pár babek“, neplní své povinnosti a neinvestují ze svých zisků dostatek financí, např. na odstraňování prašnosti. Minimalizují tak své náklady, aby maximalizovali zisky.

Diskuze

Následovala volnější diskuze s dotazy z obecenstva. Debatovalo se např. o tom, co by pro region znamenalo, kdyby ArcelorMittal Ostrava opravdu ukončil svou činnost, zda má město a kraj jasnou a čitelnou dlouhodobou strategii, jakým směrem se chce ubírat, o různých technologických inovacích či o tom, zda je legislativa v oblasti ochrany ovzduší dostatečná či nikoliv. Z množství témat vybírám alespoň něco málo, především to, co mě zaujalo.

– Karel Černín doplnil Šrytrem vyjmenované mýty o mýtus špatné legislativy. Podle Černína jsou zákony dostatečné, problém je však ve vynucování jejich dodržování. Doslova sdělil, že k tomu chybí znalosti a odvaha. Uvedl příklad z AMO, kde v reálném provozu nejsou v některých místech měřidla, tato skutečnost je však maskována. Je tedy potřeba mít znalosti celého procesu výroby a zejména znalosti, jaké triky firmy využívají na zakrytí reality. A pak taky musí následovat odvaha vynucovat dodržování patřičných zákonů. Jedno bez druhého se ale neobejde. V této souvislosti bylo načrtnuto (myslím, že Petrem Jančíkem), jak v praxi často probíhají kontroly krajského úřadu: jeden úředník je vystaven „přesile“ perfektně připravených inženýrů, kteří samozřejmě vše vysvětlí a zdůvodní ve prospěch fabriky.

– Opakovaně se diskutující vraceli k možnosti, že by firma ArcelorMittal Ostrava z regionu úplně odešla. Názory na to, co by to znamenalo, byly spíše rozporuplné. Jan Keller však varoval, že na penězích z „Mittalu“ jsou závislé celé rodiny.

– Jitka Seidlová hovořila o širších ekonomických dopadech spojených se znečištěným ovzduším. Znečištěné ovzduší je podle ní jednak významným limitujícím faktorem dalšího rozvoje regionu (brání přílivu dalších investic), jednak něco stojí financování častěji nemocných lidí v regionu v souvislosti se znečištěným životním prostředím (momentálně prý chybí vyčíslení této finanční zátěže).

– Účastníci se také tázali, proč nebyla celá akce navštívena větším počtem občanů, zejména z Radvanic a Bartovic. Jedna starší paní z obecenstva, která bydlí v lokalitě Radvanice a Bartovice, sdělila, že řada občanů má strach, že by byli viděni zástupci firmy ArcelorMittal Ostrava, čímž by riskovali svoji kariéru. Osobně si ale myslím, že těch důvodů může být více. Ostravané jsou již neustálým omíláním tématu doslova otráveni, nechtějí se stresovat novými negativními informacemi (a následně si klást nepříjemnou otázku, proč v takovém toxickém prostředí ještě bydlí), popřípadě mají pocit, že už se víc pro lepší ovzduší dělat nemůže. V médiích je navíc stále častěji prezentován názor, že firmy plní v této souvislosti všechny své závazky nad rámec zákonných povinností a že se ovzduší lepší, či že stejně za největší znečištění může příspěvek z Polska.

Závěr?

I přes malou účast občanů, nulovou účast regionální politiků, kteří jsou zrovna „u vesla“ (asi před volbami neměli čas), či absenci většiny novinářů, byla přítomna reportérka Česká televize. Očekával jsem tudíž alespoň elementární reflexi sdělených informací. Té jsem se nakonec dočkal v podobě prohlášení primátora města Ostravy Petra Kajnara, který vyslovil pro pořad České televize Týden v regionech tato slova: „Byl bych rád, kdyby se o tom psalo méně.“. K tomu snad ani není co dodat.

 

zdroj: http://ostravablog.cz/komentare/par-poznamek-z-akce-ostravska-atmosfera/