Jan Král | Dolores Šavrdová. Pozdvihování na ostravském ostrově – archiv bulletinu 3/2022

„Honzo, máme pozdvihování,“ pravila vždy s potutelným úsměvem ve tváři paní Dolores a odtáhla mě do kuchyně. Zde se konal specifický obřad. Paní Dolores otevřela ledničku, vytáhla láhev tuzemského rumu a nalila tento všelék do těch nejmenších štamprlí, které jsem kdy v životě měl možnost vidět. Pro svou miniaturnost by se ty štamprle nehodily ani jako náprstky. Tak jsme s paní Dolores slavnostně „pozdvihli“ a láhev rumu putovala zpátky do lednice. Od té doby, když mi někdo nabídne nefalšovaný tuzemák, vždy vzpomenu na paní Dolores a na její homeopatické dávky tohoto lidového nápoje. PANÍ D. Samozřejmě, není to vzpomínka jediná. Letos uplynulo deset let od její smrti. Pochována je na malém hřbitově v ostravské Hrabové, stejně jako její manžel Jaromír. Když jsme tam s přáteli v den výročí 8. července stáli, myslel jsme na to, jak stateční lidé Šavrdovi byli. A kdyby takových jako oni bylo o něco víc, nemuseli jsme žít v tom bolševickém marasmu tak dlouho. Je asi spousta žen, které by takové věci zlomily. Ten jakoby předem prohraný odpor vůči zdánlivě neporazitelnému režimu, a ještě k tomu v Ostravě, rudé baště Československé socialistické republiky. Domovní prohlídky, pronásledování, neustálé perlustrace, dvojnásobné věznění Jaromírovo, jeho nemoci a smrt. Návštěvy kriminálů, výhružky StB, soudní procesy, byt prošpikovaný odposlechy. Nic z toho paní Dolores, ano tak jsme jí všichni většinou říkali, nepřimělo k rezignaci. Spíše naopak. Kdyby chtěl někdo o tom všem napsat filmový scénář, jeho základem by se mohlo stát oblíbené téma ženské pomsty. Paní Dolores dokázala všem, kteří oba manžele tak nenávistně, a hlavně zcela nesmyslně drtili, že s ní prostě nehnou. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2023/02/KROS39-online.pdf