Jan Lenart | Vrstevnatost ostravské hornické krajiny – archiv bulletinu 4/2017

Město Ostrava spolu se svým okolím prožívá vsoučasnosti fázi transformace. Černouhelné doly se postupně zavírají, těžký průmysl skomírá, počet zaměstnanců vtakových provozech stále klesá. Dalo by se říct, že zažíváme konec éry trvající dvě stě let. Mohutný průmyslový rozvoj nebyl zastaven ani střídáním demokratických režimů stotalitními, rostla města, rozšiřovaly se doly, přibývalo lidí. A nejednou je konec. Ačkoliv dnes provozy těžkého průmyslu postupně ukončují svou činnost, zůstávají po nich v krajině četné pozůstatky. Ostravsko je hornická krajina Pokusím se v krátkosti vysvětlit, proč bychom krajinu Ostravska měli nazývat hornickou krajinou. Začněme ale více zeširoka. Krajina je v užším slova smyslu vše, co vidí oko ptáka prolétávajícího nad povrchem Země. Patří tam tedy reliéf, vodstvo, vegetace, sídla, dopravní infrastruktura a celkové rozmístění těchto prvků v prostoru. V širším slova smyslu ale krajinu utvářejí lidé se svými tradicemi, jazykem a kulturou, typickým chováním. Důležitým faktorem je čas, který umožňuje časoprostorové změny krajiny, ale zároveň umožňuje uchovávat historické události v paměti lidí či archivované v muzeích. Dlouhodobým působením všech faktorů v místě se pak vytváří něco, co pojmenováváme jako „genius loci“ – duch místa, duch krajiny. Tohoto ducha nemůžeme exaktně popsat, neboť nese skryté archetypální prvky. Je však přítomen v dané krajině téměř všude: v pracovních postupech, ve stavebních prvcích, ve stylu řeči, ve způsobu pozdravu, typickém chování lidí, způsobu chovu dobytka, rozmístění staveb, typických reakcích na podněty apod. Duch krajiny tedy krajinou prorůstá a zároveň ji sám tvoří v podobě hmotných i nehmotných entit. Například genius loci starého hradu je tvořen jak omšelými a zvětralými zarostlými hradbami s kusy keramiky ze starých kachlových kamen, tak představou dávného pohybu lidí po nádvoří, nářků uvězněných lapků v šatlavě či zteče hradeb švédskými vojsky. Současná hmota a dávné události jedno jsou. Když pak dorazíme do vesničky v podhradí a zjistíme, že místní lidé stále využívají vodu z hradní studny, profitují z turistů obdivujících vyhlídku z hradu nebo prodávají perníkový model zříceniny, získáme obrázek výsledného genia loci. S Ostravskem je to podobné, avšak vzhledem ke složitým historicko-územním změnám je to mnohem, mnohem složitější. Ducha krajiny Ostravska můžete celý život poznávat a objevovat, a přesto stále zůstaváte na samém začátku. Jednotlivých prvků, které jej tvoří, je totiž příliš mnoho. Při jejich popisu se tak musíme řídit principem příčina-následek, a hledat tedy onu prapůvodní „příčinu ostravské krajiny“. Ano, Ostravsko bylo původně jen územím na brodu velkých řek při obchodní stezce. Tyto prvky jsou ale až na malé výjimky dnes již setřeny a hlavně – Ostravská pánev, tedy nížina vhodná k průchodu obchodníků, zde byla mnohem dřív než stezka. Ale ještě dřív než ona nížina zde bylo uhlí. … více informací na kros_19_web.pdf (krasnaostrava.cz)