Jiří Siostrzonek | Popílek v duši – archiv bulletinu 4/2015

V současné bobtnající a nepřehledné záplavě knižních publikací se čtenáři mohou stále obtížněji orientovat. Jedním z kritérií milovníka knih při jejich výběru může být hledisko „trvanlivosti, dlouhodobosti“ knihy, která není určena na jedno použití a k momentálnímu rozptýlení. Pokud mohu sdělit svůj názor a osobní zkušenost, tak se vší zodpovědností doporučuji novou publikaci studenta Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Ondřeje Durczaka Ostrava v důchodu, která každým novým listováním, čtením získává na hodnotě. Kniha, která nás osloví cennými informacemi a zároveň nás laskavě obejme nostalgickými emocemi. Města se svými projevy duchovního života podobají člověku. Každá lidská bytost skrývá pod povrchem něco jedinečného a zvláštního, bez nároku odhalit ono tajemství na první pohled. Stejným způsobem se chovají města. Některá se otevřou návštěvníkovi již při prvním setkání a svou zjevnou malebností osloví každého příchozího. Ten nemusí nic objevovat, vše je mu nabízeno s lehkostí a samozřejmostí. Průvodci nás učí, že slovo nádhera je v českých zemích synonymem pro Prahu, Telč, Český Krumlov atd., ale pak existuje krása, kterou si musíme nějak zasloužit, aby nám byla zjevena. Města, která se dlouhodobě utvářela složitými sociálními procesy, jsou vesměs obtěžkána komplexy, brání se setkání, poznávání, rozhovoru, nedůvěřují narychlo nabízenému vztahu. Jsou pocitově a myšlenkově hermeticky uzavřena a svá poselství sděluji jen za určitých podmínek a jen vyvoleným lidem. Pro jejich podpovrchové poznání nestačí nastudovat průvodce o atrakcích a dějinách dané lokality. Taková města musíme dlouhodobě zakoušet na vlastní kůži, bez předsudků a zděděných stereotypů vnímání. Vstupenku k prožitku genia loci můžeme získat například každodenním touláním se v centru i na periferii a trpělivým čekáním na pozvolné vynořování skryté krásy. … více informací na KROS-11_web.pdf (krasnaostrava.cz)