Spisovatel Ivan Binar převzal v Libri prohibiti Cenu Jaromíra Šavrdy

Cenu Jaromíra Šavrdy převzal dne 14. prosince 2015 v pražském Libri prohibiti spisovatel Ivan Binar. Cenu za svědectví o totalitě uděluje ostravské občanské sdružení PANT u příležitosti Dne lidských práv každoročně od roku 2008. Slavnostní předání Ceny Jaromíra Šavrdy se konalo v knihovně Libri prohibiti a Ivan Binar cenu převzal od Jiřího Gruntoráda z Libri prohibiti a chartisty Tomáše Hradílka, dlouholetého přítele Jaromíra Šavrdy.
Ocenění připomíná komunistickým režimem těžce zkoušeného spisovatele Jaromíra Šavrdu a je určeno těm, kteří se aktivně snaží šířit pravdu o časech komunistického Československa. O udělení ceny rozhoduje výbor, který tvoří předseda občanského sdružení PANT Petr Pánek, signatáři Charty 77 a blízcí kolegové Jaromíra Šavrdy Dana Němcová, Tomáš Hradílek, Václav Malý a Jiří Gruntorád, nakladatel Jiří Fiedor a antikvářka Ilona Rozehnalová.  V předcházejících letech Cenu Jaromíra Šavrdy získali Antonín Huvar, Eva Vláhová, Václav Havel, František Zahrádka, Luděk Eliáš, Emílie Machálková a v loňském roce Vilém Prečan. Mezi hlavními důvody pro nominaci Ivana Binara jako laureáta VIII. ročníku Ceny Jaromíra Šavrdy je zmiňován fakt, že svým beletristickým dílem reflektujícím dobu komunistického Československa naplňuje zásadní zaměření této ceny – svědectví o totalitě.
IVAN BINAR
Ivan Binar se narodil 25. června 1942 v Boskovicích. Po maturitě na jedenáctiletce v Opavě pracoval krátce jako pomocník na pitevně veterinárního výzkumného ústavu. Poté byl s obtížemi přijat na Pedagogický institut v Ostravě, kde absolvoval v roce 1963 v oborech český jazyk, dějepis a výtvarná výchova. Po vojně učil devět měsíců na devítiletce v Dolním Benešově, odkud odešel, dva měsíce byl korektorem v tiskárně, pak tři roky pedagogickým pracovníkem v ostravském Domě pionýrů a mládeže. V letech 1968 až 1971 byl redaktorem měsíčníku Tramp.
V únoru 1971 zatčen a obviněn podle paragrafu 100 1/c – tedy z pobuřování, z nepřátelství k socialistickému společenskému zřízení, jehož se měl dopustit tím, že účinkoval v muzikálu Syn pluku P. Podhrázkého, J. Fraise a E. Schiffauera v ostravském divadelním klubu Waterloo, že uveřejnil povídku Můj bratr Kain a že napsal divadelní hru O hostu a rybě, čímž vyjádřil svůj postoj k „bratrské pomoci“ armád Varšavské smlouvy. V procesu s deseti obžalovanými (kauza Podhrázký a spol.) byl městským soudem v Ostravě v roce 1972 odsouzen ke dvanácti měsícům nepodmíněně. Trest si odpykal dílem v ostravské vazbě, zbytek v Plzni na Borech.
Mezi vazbou a výkonem trestu a po propuštění pracoval jako závozník u n. p. Bytostav, pak jako strojník v elektrárně Vítězný únor. V roce 1977, po podepsání Charty 77, se i s rodinou po nátlaku StB vystěhoval do Vídně. Zde pracoval jako restaurátor porcelánu a tlumočník. V roce 1983 byl zaměstnán rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa a odstěhoval se do Mnichova. Spolu s rádiem poté přešel v roce 1994 do Prahy.
První publikovanou prózou byla mikropovídka Sny v láhvi v Mladém světě (1962), pak písňové texty pro ostravské Divadélko pod okapem v Repertoáru malé scény, povídky v Červeném květu, v brněnském Kurýru, v Sešitech pro mladou literaturu, pohádky v pořadu Hajaja pražského rozhlasu. Knižně debutoval v nakladatelství Profil v roce 1969 dílem Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá. Próza Kdo, co je pan Gabriel? vyšla v pražské edici Petlice roku 1974, v torontském nakladatelství 68 Publishers (1978) a německy v nakladatelství Ullstein (1985). Román Rekonstrukce v
pražské Expedici (1978) a německy pět u Ullsteinů (1985). Rozprava v krabici, Mnichov: Obrys/Kontur (1985), Kytovna umění Obrys (1988) a Západočeské nakladatelství (1991) a německy v nakladatelství Paul Zsolnay (1997), dílo Den, kdy slétly vlaštovky vyšlo spolu s díly E. Kantůrkové a K. Pecky v publikaci Tři prózy z trezoru ve vydání Evropského kulturního klubu (1990). Jeníkova práce v Nakladatelství Hynek (1996), dětská kniha S kouzelníkem do světa v Albatrosu Praha (1997), Ohrada v Mladé frontě Praha (1997) a Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa opět v
nakladatelství Hynek v roce 2000. V roce 2004 vyšla kniha Egonek na útěku a
M-Mirek v pasti. Poslední dílo Jen šmouha po nebi z roku 2013 bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.

image image image