Malby Dany Sahánkové v galerii Dole

Mladá pražská výtvarnice Dana Sahánková bude vystavovat v galerii Dole dvoumetrová plátna, vernisáž se koná 8. září v 18:00 za účasti autorky.
Kurátorský text Martina Mikoláška: “ Když Merleau Ponty interpretoval prohlášení Paula Cezanna o tom, že „kreslí tím, že maluje“, zmínil, že ani ve vnímaném světě, ani v malovaném obraze, není možné obrys a tvar předmětu přísně oddělit od barevné modulace, která musí obsáhnout vše: „tvar, vlastní barvu, fyziognomii předmětu, jeho vztah k okolním předmětům.“ Co Cezanne (ne)namaloval, to Merleau Ponty filosoficky pojmenoval: neexistuje striktní distance mezi světem a vnímajícím subjektem, místo ní je tu jen ona „závratná blízkost“, která nám brání pojímat sama sebe jako čistého ducha odděleného od věcí. Neexistuje tedy žádná hranice, kterou by bylo možno vést mezi námi a světem, jehož jsme vždy součástí. Při vnímání velkoformátových kreseb-obrazů Dany Sahánkové nacházím jakousi uměleckou parafrázi výše řečeného – neexistuje žádná hranice mezi bděním a snem, mezi domovem a nadosobním světem imaginace, ani mezi reálným a abstraktním zobrazením. Dana Sahánková tematizuje složitý, zamotaný a neoddělitelný propletenec vztahů mezi racionalitou, reprezentovanou zde bílými plochami papíru pojednanými často tenkou tužkovou linií, a emocionalitou či imaginací zastoupenou naopak hustým tušovým šrafováním vytvářejícím shluky temných chuchvalců, z nichž se vynořují organické tvary, někdy víc zvířecí (kočky, psy), jindy zas spíše démonická stvoření, jež pohlcují neživé segmenty nábytku (židle, stoly) definované ostrou „racionální“ tužkou. Svrchovaná autorská ikonografie se tu v rámci symbolizace zobrazeného dostává do obecné roviny a propojuje s nejrůznějšími odkazy jdoucími až kamsi ke Goyovým Caprichos („Spánek rozumu plodí nestvůry“). Připomenout ale musím i surrealistickou imaginativní hru s novotvary, v nichž se ze skrytých hlubin podvědomí dostává na povrch a ke slovu fascinující nepatřičnost spojení živého s neživým, reálného s nereálným. Ambivalence zvolených symbolů – kočka, pes, noc, hvězdy, ale i hebkost a „objímavost“ zvířecí srsti spolu se z temnoty zlověstně ceněnými bíle se lesknoucími tesáky démonických šelem tu v kombinaci s velkými bílými plochami papíru visícími od stropu po podlahu, ztěžují možnost jakéhokoli odstupu, který by ve svém důsledku neznamenal nic jiného než ujišťující racionalizaci, objetí a ovládnutí a spolu s ním i úplné popření toho, že každé „dobré umění odkládá svou odpověď na později“ (J. Clair).“

IMG_0563.JPG