Malíř Břetislav Malý vytvoří malbu na stěnu Galerie Dole

Galerie Dole chystá na podělí 11. srpna vernisáž výstavy Břetislava Malého,vernisáž za účasti autora začne v 18:00. Břetislav Malý bude o víkendu před zahájením výstavy vytvářet speciální nástěnnou malbu přímo v prostorách Galerie Dole, kterou najdete v suterénním prostoru klubu Fiducia.Výstavu zahájí kurátor Martin Mikolášek.

Text kurátora Martina Mikoláška: Co je vlastně světlo a co barva a jaké jsou mezi nimi souvislosti? Kdo je k pravdě blíž – Chevreuil nebo Goethe nebo někdo další? A záleží na tom vůbec, vnímáte-li obraz pověšený někde na zdi v galerii nebo nanesený na zeď v zaplivaném brněnském podchodu? Plátna a malířské realizace Břetislava Malého jsou jedním z nekonečné řady malířských truismů potvrzujících to, co všichni na vlastní oči nezpochybnitelně vidí, tedy že barevnost je bytostnou charakteristikou obrazu. Vzniká ale obraz pouze proto, aby učinil tento evidentní fakt ještě zřejmějším? Pokud by tomu tak bylo, umění by už bylo záležitostí zapomenuté historie. Jeho úkolem a úkolem malířství ovšem není to, aby dokola opakovaly samozřejmosti, ale aby učinily zřejmým, co se očím, ačkoli těkají v modu neustále se proměňujících barevných počitků, opakovaně skrývá nebo jim uniká. Dobrá malba je tedy taková, která dokáže představit očím to, co v dlouhém sledu mísících se a opakujících se obrazových sekvencí přehlížejí, čemu nevěnují dostatečnou nebo žádnou pozornost. Obraz staví před oči něco zvláštního, něco, co budí zájem a od těkání a odbíhání je nutí se neustále vracet zpět a setrvávat u „jediného“, dívat se na ně opakovaně a znovu v různých souvislostech a úhlech pohledu. Obraz tedy pomocí sugestivní funkce barevných skvrn dokáže přibrzdit rychlý tok toho, co oko odvádí od soustředěné pozornosti. V tom je jeho největší síla – dobrý obraz dokáže pokládat jednoduché otázky sugestivním způsobem. A to i otázky (pouze) na první pohled zcela triviální – tak třeba: „Jak zní bílá barva?“ Anebo „Kdo tvrdí, že noc je černá?“. Tyto a jiné otázky nacházím také v plátnech Břetislava Malého, nedávného absolventa a dnes už i odborného asistenta ateliéru malby brněnské FAVU VUT. Připadá mi, jako kdyby v expresivně-abstraktních obrazech pojednaných často hutnými nánosy barevných past přistupoval právě ke kladení podobných otázek. Domnívám se, že ve svých plátnech a nástěnných realizacích tematizuje světlo a světelnost v rozličných odkazech na malířskou tradici různých modernismů od impresionismu přes rayonismus až po lyrickou či strukturální abstrakci, čímž vytváří možnost znovu načíst, zahlédnout a pojmenovat otázky související s barvou a barevností obrazů a uměleckých artefaktů vůbec. Břetislav Malý je tedy především malířem, který opakovaně dokládá svou vše prostupující fascinaci barevnou hmotou jako onou pověstnou „belle matiere“ v tom nejlepším a nejhlubším malířském smyslu.

maly