Marek Pietoň | K 110. výročí narození malíře Zdeňka Buriana – archiv bulletinu 1/2015
JAK ZDENĚK BURIAN NENAMALOVAL „OSTRAVSKÝ OBRAZ“ S trochou nadsázky by se dalo říct, že koho nedoprovázely ilustrace akademického malíře Zdeňka Buriana životem, jako by ani nebyl. Jeho ilustrační a malířské dílo bylo natolik rozsáhlé a inspirující, že se s ním doposud setkáváme nejen na obálkách knih v antikvariátech, ale také v reedicích různých románů dětské i dospělé literatury a v neposlední řadě zdobí muzejní expozice, kde jeho historické rekonstrukce stále budí obdiv návštěvníků. Zdá se, že jako malíř byl a je opomíjen ofi ciální výtvarnou obcí, vždyť ani žádná ostravská galerie doposud nepřistoupila k prezentaci jeho díla, ať částečně anebo souhrnným průřezem jeho různorodé tvorby. Přitom se jedná o rodáka z nedaleké Kopřivnice a pod malebným štramberským náměstím je mu věnována celá muzejní expozice. Jeho dokonalé kvaše sice na aukcích uměleckých předmětů představují trvale rostoucí hodnotu, ale cesta k vytvoření opravdové úcty k jeho dílu jako by byla v našich hájemstvích stále trnitá. JAKÝ VŠAK BYL VZTAH ZDEŇKA BURIANA K OSTRAVĚ? Na první pohled by se mohlo zdát, že Zdeněk Burian zůstával uzavřen ve svém vlastním světě dobrodružných příběhů a pravěkých krajin. Vytvářel v pražském ateliéru iluzorní, ale natolik přesvědčivě realistická díla, že jeho postavě, krajině i zvířeti dokážeme lehce uvěřit opravdovou a neoddiskutovatelnou existenci, což bylo dáno mistrovstvím jeho rozmanitých technik. Ve své kreslířské tvorbě nebyl Zdeněk Burian ani tak malířem světla jako spíše malířem stínu. Není každému dáno, aby pomocí pouhého pera a tuše dokázal na bílé čtvrtce papíru vyvolat plastický pocit reálné jeskyně i s jejím přítmím, vlhkostí a zatuchlým zápachem. Právě to ho odlišovalo od všech ostatních a vedlo až k mistrovsky naturálnímu ztvárnění jeho scenérií. Doma si občas listuju starými čísly časopisu Tramp, který vydávala ostravská redakce PULSU na přelomu 60. a 70. let. Vždy se zastavím nad titulními stránkami ilustrovanými Zdeňkem Burianem. A zvláště nad jednou – zasněný mladík odpočívá u ohně v lese se zapálenou dýmkou a užívá si svou prostou existenci v lůně přírody. Dole s dedikací autora, který byl sám nadšeným příznivcem tohoto neorganizovaného hnutí: „Trampům ostravského kraje Ahoj!“ Pro mne to nikdy nebyl prostě jen nějaký obrázek z titulní stránky bez většího významu a sdělení. Jak jsem se jen těšil, až dospěju a přesně tak si budu nezávisle užívat lesní samoty! I takovou podobně obitou pánev jsem dokonce sháněl pro dotvoření dokonalé iluze prostého obrázku, který jsem chtěl uvést do vlastní reality. Uběhlo ještě mnoho času proloženého členstvím v turistickém oddílu Sírius, než se tato vize realitou stala díky jedné noci strávené v podobném lese, na podobném místě a s podobnými pocity. Tolik ke skutečnosti, jak mě i v běžném životě formovaly Burianovy ilustrace ve vydání ostravského časopisu Tramp. … více informací na KROS-08-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)