Marek Pražák | Jak jsem chodil okolo světla – archiv bulletinu 1/2014

V roce 1992 jsem se vrátil zpět do Ostravy. Měl jsem tehdy čas brouzdat se městem. Vlastně jsem v tom nikdy neskončil. Dnes obcházím spíše v širokých obloucích periferie téhle zdechliny. Ve zlatých devadesátých letech svět vypadal nějak optimističtěji. Prostor města ještě nenabyl té absurdní podoby. Méně proluk a bortících se mrtvol domů, méně promarněných šancí. Ostravská jatka stála hrdě na stráži a čekala na svou dráhu Kunsthalle. Taktéž dekontaminovanou planinu Karoliny bylo možné spasit a osadit parkem. Nikoho by tehdy nenapadlo, co za gigantická blbost vyroste na nejdražším pozemku republiky. A já si sumíroval svůj svět, pomalu se ve mně tvořila půda a humus pro výdech. Tak jdu a kochám se městem, jeho harmonickými liniemi, výraznými až marnotratnými štukami. Socha, kam se podíváš. Jdu přes Husův sad směrem k řece. Procházím pod spojovací chodbou Matičního gymnázia a prásk ho! Ocitám se v mikroprostoru zhuštěných tvarů, ale přitom monumentální dimenze. Proti mně se tyčí čistá, no krásná stěna, do výše asi dvaceti metrů. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2014/03/KROS-01_2014_web.pdf