Martin Bukovan v Galerii Lauby

Vernisáž výstavy Martina Bukovana „Empirická iluze“se uskuteční ve středu 4. června v 17 hodin v Galerii Lauby na Masarykově náměstí 1.
Výstava potrvá do 29. 6.

Když byla symbolisty na sklonku 19. století zpochybněna existence objektivní reality či alespoň možnost jejího spolehlivého poznání, zdálo se, že jde jen o přirozenou reakci na epistemologický optimismus předchozí éry. Jejich skepse však významně infikovala i myšlení následujících století, takže i dnes – přes veškerý vědecký pokrok, jenž se mezitím odehrál – nezbývá než připustit, že se nám horizont poznání nijak nepřiblížil, ba co víc, že je snad ještě nedostižnější, než kdykoli dříve. Rozvoj vědy a techniky totiž sice rozšířil škálu možností interpretace a prohloubil i naše znalosti, vytoužený cíl ale spíše relativizoval, stejně jako umocnil rozpor mezi tím, jak se svět jeví nám a jaký by snad mohl být doopravdy.
Projekt Martina Bukovana reaguje na ambivalenci světa jevů a idejí aktualizovaným podobenstvím o Platonově jeskyni. Spočívá v interaktivní instalaci, jejímž smyslem je poukázat na nestálý a proměnlivý charakter žité reality, jakož i na omezenost našich smyslů. Připomíná však i synkretický vztah vědy a umění, tedy disciplín, pro něž je poznání společně sdílenou tužbou. Jádrem instalace jsou pravidelné boxy z desek plošných spojů, v nichž se latentní technooptimismus významově překrývá s minimalistickou estetikou či op–artovým rastrem. Formálně tak Bukovanova instalace směřuje do minulosti, do doby, kdy ještě víra v pokrok nebyla infikována postmoderním relativismem a umění snilo svůj modernistický sen. Smyslem umění a vědy však není jen poznání, ale i odkrývání zažitých klišé a nefunkčních schémat. Není proto překvapením, že se už tolikrát obě disciplíny lapily do vlastních osidel.
Martin Bukovan (*1989, žije v Ostravě a Dobré)
je absolvent Ateliéru kresby Josefa Daňka na Fakultě umění OU. Jeho tvorba si zpravidla osobuje postupy technických disciplín, na nichž ilustruje jejich nedostatky a slabiny. S oblibou zhotovuje sofistikovaná zařízení, o jejichž funkčnosti lze v pravém slova smyslu pochybovat. V minulosti například vytvářel plaché stroje stranící se člověka, instinktivně vyhledávající tmu či samotu. Je také vynálezcem řady interaktivních monofunkčních objektů minimální užité hodnoty. V poslední době se věnuje ambivalenci vztahu smyslového poznání a exaktního výzkumu.

Kurátor výstavy a autor textu: Tomáš Knoflíček

20140603-221152-79912596.jpg