Martin Dašek v Galerii Lauby

Ačkoli většina procházejících nevěnuje kovové mříži, přepažující podloubí Ostravského muzea, významnější pozornost, její existence bezpochyby významně determinuje vnímání daného prostoru. Nejenže sugeruje jednopohledovost – tomu, kdo se dívá skrze její pravidelný rastr, umožňuje pouze čelní pohled – ale mimoděčně rozehrává i psychologickou rovinu vztahu, neboť prostor za ní se obrazně mění v celu a ten, kdo k ní „zvnějšku“ přichází, v dozorce.
Imperativ mříže je také výchozím bodem instalace Martina Daška, jejíž vernisáž se koná v Galerii Lauby na Masarykově náměstí u Ostravského muzea 30. října v 17:00.
Smyslem instalace je oslabit represivní roli kovové zábrany a umožnit divákovi zažít daný prostor jinak, z jiné perspektivy. Z betonářských sítí, jejichž struktura volně asociuje mříž, buduje napříč celým prostorem průchozí koridor, který stírá hranice mezi „vnitřním“ a „vnějším“. Před návštěvníkem, který se odváží vstoupit, se tak otvírá množství dosud nepoznaných pohledů. V okamžiku, kdy jej celá obklopí, ale vědomě znejistí i jeho postavení a do té doby jasně vymezené úlohy „vězně“ a „věznitele“ splynou v jedinou. Tento konfúzní stav umocňují i perceptuální kvality Daškovy instalace. Množství za sebou vyskládaných kari sítí filtruje divákův pohled a realita, rozbitá četnými průhledy, se štěpí na fragmenty. Vytváří tunel, jehož stěny s pohybem návštěvníka rovněž ožívají.

Martin Dašek (* 1981, žije a pracuje v Praze a Rábech u Pardubic) absolvoval VŠUP v Praze – ateliér Prostorové tvorby Mariana Karla (2002-2008). Jeho tvorba rozvíjí principy postminimalismu. Zpravidla monumentální účin svých objektů a instalací vědomě oslabuje používáním materiálů jako je sníh, igelitová fólie, dřevo či mřížovina betonářské oceli. Daškovy environmentálně komponované zásahy charakterizuje ambivalentní hra vztahů mezi hmotou a prázdným prostorem. Jeho labyrinty, pasti či zábrany vybízejí diváka k intenzivnějšímu vnímání prostorových vztahů a otevírají nové cesty konfrontace člověka s jeho okolím. I proto své realizace často zasazuje veřejného prostoru (Miercurea Cuic/Rumunsko; Ulm/Německo; Linz/Rakousko, Valloire/Francie; Kiruna/Švédsko atd., v ČR pak například Ostrava a Opava). Autor se zúčastnil řady zahraničních a domácích výstav či sympozií, např. „White Noise, Black Worlds“, Miercurea Cuic – Zagreb – Vilnius (2014); „Sculptures Inside“, Ulm (2014); „Jedenáct“, Pardubice – Sokolov (2013-14); „In optima forma“, Ústí nad Labem (2011); „Kontejnery umění – Imitace míst“, Brno; „ART&POND aneb Objekty ve vodě a na vodě“, Klenová (2007); atd.

IMG_0668.JPG