Martin Knitl : Přiliš mnoho otazníků nad osudem vítkovických vysokých pecí. Zdroj: Český rozhlas Ostrava, 14. 2. 2004 v .

V Ostravě pokračuje boj o osud vysokých pecí ve Vítkovicích. Tato národní kulturní památka je předmětem diskusí už několik let, a stále se nepodařilo odpovědět ani na ty nejzákladnější otázky. Snad s výjimkou jediné, a to že nikdo nechce chátrající stavbu zbourat. Vysoké pece patří společnosti Vítkovice a zřejmě bude velmi těžké vyhovět platným zákonům.

Vysoké pece jsou nejkontroverznější součástí národní kulturní památky. Železná dominanta Vítkovic patří pod stejnou zákonnou ochranu jako třeba korunovační klenoty a nebo Pražský hrad. Říká se jí ostravské Hradčany a uvažuje se dokonce o zápisu do seznamu UNESCO. Majitel Vítkovic Jan Světlík si myslí, že by Ostrava neměla mít toto opuštěné monstrum navěky. „Není to o tom, aby Ostrava neustále s nostalgií vzpomínala na svou historii, ale je třeba se postavit k projektu Ostrava – moderní industriální město.“

Ministerstvo kultury ale hovoří jasně. Vysoké pece ležící v takzvané Dolní oblasti Vítkovic jsou národní kulturní památkou. Jak říká mluvčí resortu Kateřina Besserová, pro vlastníka platí jasná pravidla hry. „Musí památku udržovat a opravovat. Pokud se o to snaží, tak mu ministerstvo kultury respektive stát může poskytnout finanční pomoc. Ale nemůže se na tu památku jednoduše vykašlat.“

Jan Světlík dodává, že ročně stojí údržba chátrajícího areálu až 50 milionů korun a to je pro firmu neúnosné. „Je třeba se pustit do zpracování nové analýzy a říct, co je potřeba zachovat a co ne, protože historie Vítkovic není jen historie vysokopecního závodu. Je zapotřebí se podívat taky na jiné historické památky, které tady jsou.“

Nová analýza by mohla vést ke snaze zrušit statut národní kulturní památky, což by se stalo v naší zemi vůbec poprvé. Mezi lidmi se o osudu pecí debatuje už delší dobu. „Co si to tady nalháváme o technických památkách, když to žádná technická památka není!“ říká jeden z těch, kterým existence vysokých pecí vadí. „Já si myslím, že by to mělo být v určitém rozsahu zachováno,“ oponuje mu jiný.

Ostravský magistrát se staví k celé věci poněkud skepticky. „Řekl bych, že to bylo začleněno bez nějakého vlivu nebo větší konzultace s městem v rozsahu, který přesahuje nejen možnosti města, ale i státu a vlastníka památku udržovat,“ míní náměstek primátora Zbyněk Pražák. Vyhlášení památky na počátku devadesátých let považuje za unáhlené.

Na postoji památkářů to ale nic nemění. Miloš Matěj z Národního památkového ústavu zdůraznil, že Vítkovice o nutnosti starat se o tento objekt věděly předem. Jasná podpora kraje nebo města pak podle něj chybí zcela. „Jestliže tady usilujeme o zápis do seznamu UNESCO, tak samozřejmě především musíme prokázat, že jsme schopni tu věc nějakým způsobem společně vyřešit.“

Totéž tvrdí i členka velmi aktivního občanského sdružení Za starou Ostravu Ludmila Sedlářová. „My vnímáme tuto památku jako základní symbol města Ostravy, který by měl být zachován z hlediska celistvosti výrobního postupu, který od těžby uhlí přes koksovnu, vysokou pec upomíná základní princip výroby hřídele, trubky či drátu.“

Zatím nikdo jasně neřekl, jak by se daly vysoké pece ve Vítkovicích konkrétně využít. Ani vlastník, ani město, ani památkáři. Stále se hledá kompromis. V každém případě jsou tyto stavby unikátem už proto, že patří podle zákona mezi dvě stovky těch nejcennějších objektů, které český stát vlastní. Pro jedny hromada šrotu a útočiště pro sprejery, pro druhé nádherná dominanta Ostravy. Pokud se nenajde společné stanovisko všech stran, hrozí ostuda. Hlavně v souvislosti s možným zápisem do seznamu UNESCO a tento trapas by si jedinečná vzpomínka na černý průmysl rozhodně nezasloužila.