Martin Kubica vystavuje v Galerii Lauby

V Galerii Lauby (podloubí Ostravského muzea) bude ve čtvrtek 18. 7. v 17:00 zahájena výstava Martina Kubicy s názvem Prostorné 2.  Přinášíme vám doprovodný text k výstavě od historika umění a kurátora výstavy Tomáše Knoflíčka.

„Pojem místo byl poprvé významněji vtažen do teoretického diskursu v 50. letech 20. století v oblasti architektury a urbanismu. Nastupující generace tvůrců se jím tehdy pokusila nahradit poněkud abstraktně vyznívající termín prostor, hojně používaný architekty meziválečného období. V dané době vlastně pojem místo představuje otevřenou polemiku s univerzalistickou koncepcí tzv. mezinárodního stylu a de facto celé avantgardy první poloviny 20. století. Deklaruje nový přístup, v němž se namísto obecně platných tezí, stírajících lokální specifika, akcentuje jedinečnost a neopakovatelnost, jíž lze budovat jen za předpokladu důvěrné obeznámenosti se socio-kulturními, historickými či přírodními aspekty daného prostředí. Perspektiva se zkrátka rozšířila. Stavba se najednou nenacházela v univerzalistickém vzduchoprázdnu, ale začala rezonovat s konkrétním místem, jehož identitu pak také napomáhala budovat. Toto úsilí o „rozvinutí kontextu“ lze ostatně registrovat – byť s dílčím časovým posunem – i u dalších výtvarných disciplín. Minimalismus, land art či umění instalace – jmenujeme-li alespoň některé z tendencí ve výtvarném umění 2. poloviny 20. století – se mimo jiné projevují právě tím, že účinek daného uměleckého díla dotváří až prostředí, v němž se nachází. Roli „kontextu“ pak umocnila i postupující globalizace. V obavě před ztrátou kulturní a společenské identity začal kontext pro mnohé fungovat jako zaklínadlo, které napomáhá uměleckým dílům zachovat vlastní integritu. Asi nejvýznamnějším fenoménem tohoto způsobu uvažování je v současnosti tzv. kritický regionalismus, usilující o reflexi a využití základních daností místního prostředí. V jeho pojetí je ale tradice spíše než formální inspirací etickým imperativem, nemá proto nic společného s anachronickým historismem, byť stejně jako on hledá oporu v minulosti. 

Na podobných ideových základech staví i Martin Kubica, přičemž k východiskům kritického regionalismu nemá blízko jen proto, že jej v počátcích práce na projektu „Prostorné“ inspiroval archetyp rurálního přístřešku, jako nejelementárnější formy přetvářející prostor na místo. I v dalších bodech instalace postupoval téměř jako etnograf či experimentální archeolog. Ve snaze pochopit a zažít na vlastní kůži některé z tradičních výrobních procesů se kupříkladu chopil jednoho z nejzákladnějších technologických postupů při budování domů, tesařského spoje. Jeho rekonstrukce však není vždy zcela pietní. Někdy působí i trochu podvratně a to zejména v těch případech, kdy namísto dřeva používá jako materiál vosk či beton. Předmět zbavený funkce, prověřené stoletími, najednou spíše vyhlíží jako poněkud znepokojivý exponát. Podstatné však je, že i tak stále zůstává připomínkou tradičních hodnot – procesuality, ceremoniálnosti a až svého druhu posvátnosti lidské práce. Totéž platí i pro některé další části instalace, ať už jde o stoh sena zformovaný za pomoci epoxidu či axonomické kresby vplétané do krejčovských střihů ze starých ročníků módního časopisu Burda, které zachycují mechanický proces rozebírání a opětovného skládání tesařského spoje.

Výsledkem Kubicovy instalace rozhodně není autentický prostor. Není to ono „místo“, nýbrž spíše muzejní expozice, která na něj různými způsoby odkazuje. A ano, samozřejmě…, je to fikce, ovšem fikce se zřejmým potenciálem odhalit a rekonstruovat další z nitek paralelních historií každodennosti.“

 

Mgr. Tomáš Knoflíček, Ph.D., kurátor

 

 

MARTIN KUBICA (*1987, Ostrava) je absolventem Katedry sochařství na Fakultě umění Oostravské univerzity. Během studia se věnoval zejména artikulaci lidské postavy v prostoru. Tento zájem se posléze vyvinul ve snahu o komplexnější postižení vztahu tradiční figury a jejího okolí, jež nezřídka směřovala k využívání tzv. site-specific strategií v instalaci. V poslední době ve své práci figuru opustil a její roli přenechal samotnému diváku. Vytváří modely staveb, fragmenty architektonických prostorů, jakož i všední předměty vážící se k budování lidských obydlí či lidské činnosti obecně. Výstava Prostorné 2 navazuje na stejnojmennou diplomovou práci, s kterou autor absolvoval v roce 2012.

kubica