Martin Mikolášek | Hledání řádu – archiv bulletinu 1/2016

Před pár měsíci oslavil Stanislav Kolíbal devadesátiny. U příležitosti významných kulatin připravil spolu s kurátorem Martinem Dostálem bilanční výstavu pro ostravskou Galerii výtvarného umění. Prezentace probíhala ve výstavních sálech Domu umění, tedy přímo tam, kde na veřejnosti představil své dílo vůbec poprvé – v roce 1943 jako host Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců. O kresbách, ilustracích, sochách, objektech a instalacích Stanislava Kolíbala bylo napsáno mnoho teoretických textů, odborných úvah a osobních reflexí. Vyšla i řada reprezentativních katalogů jeho díla. Cílem tohoto článku proto není ani objevovat objevené, ani interpretovat již opakovaně interpretované. Níže uvedený text chce pouze připomenout klíčové tvůrčí etapy jedné z nejvýraznějších osobností českého a evropského umění uplynulého půlstoletí. Narodil se v roce 1925 v Orlové. Po mnichovských událostech a po polském záboru Těšínska se rodina přestěhovala do Ostravy a Stanislav studoval na gymnáziu v Ostravě-Přívoze. V roce 1944 byl totálně nasazen na Dole František. Cesta k osobitému uměleckému vyjadřování byla proto zpočátku poněkud klikatá, zato ale byla soustavná a cílevědomá. Kreslil, modeloval, ilustroval. Ilustraci pak vystudoval na pražské VŠUP, na niž byl přijat už v roce 1944. Studovat tam ale začal až po osvobození. Později se věnoval studiu scénografie a nakonec, v druhé půlce 50. let, se definitivně přiklonil k práci s hmotou a prostorem. Ke slovu se tehdy nesměle hlásila krotká moderna. Znovunalezená kontinuita modernistického uměleckého výrazu přiměla řadu autorů k tomu, aby se odhodlali ke stále svobodnějším uměleckým průzkumům. Zvolna se uvolňoval i státní dohled nad uměleckým „spolkovým“ životem. Vznikaly první umělecké skupiny – Máj, Trasa a další. Mezi nimi i UB 12, skupina, v níž vedle Václava Bartovského, Václava Boštíka, Jiřího Johna, Adrieny Šimotové figuroval i Stanislav Kolíbal. Modeloval tehdy především stylizované pohybové studie ženských aktů, v nich dle autorových slov převládal především zájem o obrysovou linii. Zároveň již tehdy vyplulo na povrch jedno ze stěžejních Kolíbalových témat – motiv lability a balance – vyjádření jakéhos „mezistavu“ vratce se pohupujícího na hraně mezi dvěma skutečnostmi – mezi pohybem a postojem, objemem a obrysem, ale i mezi určitostí a povšechným podáním. … více informací na kros12_web.pdf (krasnaostrava.cz)