Martin Mikolášek | Současná ostravská malba. Josef Mladějovský a Martin Froulík zůstávají – archiv bulletinu 2/2014

Každá statistika týkající se Moravskoslezského kraje ukazuje klesající počet jeho obyvatel. Bylo by proto s podivem, kdyby podobná tendence nepostihla i výtvarné umění – mezi těmi, kdo odcházejí, jsou jak čerství absolventi ostravské Fakulty umění, tak autoři, kteří už mají svá studia dávno za sebou. Je zbytečné rozebírat, proč tomu tak bylo, je a možná i bude. Každý najde nějaký relevantní důvod – nedostatek uplatnění a příležitostí, nedostatečnou podporu, slabou odezvu, mizivou zpětnou vazbu, obecný nezájem o kulturu a umění, zanedbatelné procento osvícených sběratelů, a tím i téměř neexistující trh s uměním, nedostatečnou grantovou podpora atd. K tomu ještě můžeme přičíst i fakt, že kvalitativní hledisko při popisu, hodnocení či při rozhodování o tom, který z autorů dostane prostor k prezentaci v místních soukromých, městských či krajských institucích, klubech, galeriích a muzeích a také (a leckdy především) v médiích, zdá se být odsunuto na druhou kolej a důležitější někdy je, že se jedná o místního autora, který si pozornost zasluhuje už jenom proto, že to tady nějak vydržel a vydýchal. Pokud nic jiného, tak právě ignorování kvalitativních hledisek ve prospěch regionalistické sebestřednosti dokládá, jak atrofovaný může být zdejší pocit méněcennosti, který nepřebije sebevětší nasvícený vykřičník. Z neutěšené situace může vzniknout ještě neutěšenější a pochmurnější pocit. Étos „budovatelských“ 90. let vyprchal a „stánky umění“ se začaly ztrácet mezi farmářskými a vánočními trhy. Má ještě smysl v prostoru mezi odvaly a nákupními centry, mezi Karolinou a Lokokoněm být a tvořit? Možná to nevnímáme dostatečně jasně, ale právě to, že v Ostravě stále chtějí působit autoři, kterým není lhostejné ani místo, v němž tvoří, ani kvalitativní hlediska toho, co produkují, zakládá (byť velmi opatrnou) naději do budoucna. … více informací na KROS-02-2014-web.pdf (krasnaostrava.cz)