Martin Mikolášek | Veřejný prostor v Ostravě a sochařské soutěže – archiv bulletinu 4/2018

Už hodně dlouho nebylo kolem umění ve veřejném prostoru v Ostravě tak rušno jako právě nyní. Kdysi dávno se vedly vášnivé diskuse kolem výběru, kvality i umístění „Ikara“ od sochaře Františka Štorka (1999) před novou ostravskou radnici, později pak třeba kolem Pocty hornictví (tzv. lokokoně) tamtéž. Nyní se řada kontroverzí vyrojila a vygradovala kolem prozatím poslední sochařské realizace v  centru města – bronzové sochy Věry Špinarové v Husově sadu od sochaře Davida Moješčíka. Můžeme se samozřejmě dohadovat o tom, zda důvodem tohoto nového vzrušení je jen (ne)kvalita sochařského zpracování, portrétní (ne)věrohodnost nebo (ne)akceptovatelný domnělý „monopol“ Davida Moješčíka na realizace v centru města (v posledních měsících Leoš Janáček na Jiráskově náměstí; Karel Kryl v ulici Na hradbách), či především křiklavá absence transparentního výběru těchto soch. Myslím si, že jsme se v závěru roku 2018 prostě dostali do onoho pomyslného bodu, kdy poslední kapka naplnila číši trpělivosti a kdy i v Ostravě je na čase vyjasnit si, co očekáváme od veřejných prostranství – náměstí, parků či bulvárů –, a určit si, jak s nimi nadále zacházet, tak aby nedocházelo k  jejich postupnému a  často bohužel nevratnému degradování. Možná že není nejlepší začínat od definice, drobné připomenutí toho, co veřejný prostor je či není, se ale určitě hodí. Ve slovníku pojmů umístěném na webu katedry urbanismu a územního plánování ČVUT se o  veřejném prostoru hovoří jako o  prostoru života. Veřejný prostor je kromě jiného také: „…prostorem společenské komunikace. Je místem, kde se společnost ‚děje‘, kde dochází ke kontaktům a komunikaci mezi lidmi, ke sdílení, inspiraci a  vzniku všeho, co přesahuje jedince. Veřejný prostor je prostorem dějinným, kde se děje rozlišování mezi vysokým a  nízkým, krásným a ošklivým, důležitým a podružným…“ … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2019/02/KROS23_web.pdf