Martin Strakoš | Je na Ostravsku možná památková ochrana architektury 2. poloviny 20. století? – archiv bulletinu 2/2016

Když jsem přemýšlel o přednášce pojednávající o architektuře pozdního modernismu z období od konce 2. světové války až do konce 80. let 20. století a o památkové ochraně této stavební produkce, vytanul mi bezděčně namysl esej Alberta Camuse Mýtus o Sisyfovi. Nevztahoval jsem přitom název přednášky k antické postavě, kterou Camus ve svém textu připomíná, nýbrž k obrazu vlastního existencialistického čtení antického hrdiny. Camus totiž považuje za nejdůležitější nikoli nikdy nekončící Sisyfův zápas s nevypočitatelným balvanem. Balvan přirovnává ke každodenní starosti člověka o obživu a uchování života. Co přivedlo francouzského spisovatele a esejistu k oživení antického hrdiny, jsou chvíle, kdy Sisyfos sestupuje z hory dolů, poté, co mu vyklouzl balvan a svalil se do údolí. A právě v okamžicích sestupu zažívá moderní člověk chvíle svobody a odporu vůči jakémukoli násilí. Takže všechna bída a neúspěchy památkové péče v uchování architektury 2. poloviny 20. století, všechny ty zatím neúspěšné zápasy o uznání kvality staveb, jakými jsou železniční nádraží Ostrava-Vítkovice, železniční nádraží Havířov, polyfunkční sportovní hala ve Frýdku- -Místku, příklady bruselského stylu v Ostravě a jinde, jsou vyvažovány vznikem neformálních komunit lidí, kteří jsou schopni docenit architektonické a umělecké kvality hmotných dokladů předmětného období a kteří se v rozpravách, dialogu a výzkumu jsou schopni dorozumět a vytvořit společenství navzdory nepřízni establishmentu a byrokratického aparátu. Co chráníme na Ostravsku? Odpověď je jednoduchá. Není toho mnoho. Památkově chráněný je Dům kultury města Ostravy a dvě kašny související s touto stavbou se sochařskou výzdobou od pražského sochaře Stanislava Hanzíka. Památkově chráněny jsou některé bytové domy – například blok domů zvaný Oblouk v Porubě a tamní Dům kultury Poklad, i když ten byl v posledních letech nesmyslně poničen při probíhající přestavbě. Památkou byl i pozoruhodný kulturní dům v Horní Suché, jenže Ministerstvo kultury prohlášení opět nesmyslně zrušilo. Památkově chráněný je i pomník obětem potlačení stávky před dolem Trojice, o němž jsem psal v minulém ročníku Krásné Ostravy, nebo Památník Petra Bezruče v Opavě na ulici Ostrožné s pěkným interiérem z 2. poloviny 60. let minulého století. Podobně je chráněno i křídlo Společenského domu v Bruntále z téhož období. K chráněným objektům patří i památník v Hrabyni nebo budova pošty ve třetím porubském obvodu se zajímavou obrazovou výzdobou z leptaného skla. Tím je výčet u konce. Přitom existuje celá řada staveb a uměleckých děl ve veřejném prostoru, jež by si ochranu ze strany památkové péče určitě zasloužily. Kromě výpravních budov železničních nádraží Ostrava-Vítkovice a Havířov se podařilo v uplynulých letech navrhnout na prohlášení za kulturní památky několik dalších staveb. I když nakonec Ministerstvo kultury daným žádostem nevyhovělo a upřednostnilo argumentaci úřadů a vlastníků, že se o hodnotné stavby nejedná, ukažme si, o jaký výběr se jednalo. … více informací na kros13_2-2016.pdf (krasnaostrava.cz)