Martin Strakoš: Jen tak mimochodem stavíme uprostřed Ostravy radnici…

Záměr postavit novou radnici přímo v místě kdysi vybouraného bloku u Masarykova náměstí v centru Ostravy pro městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz? Proč ne, i když v současných podmínkách to je přímo gordický uzel problémů a architektura je samozřejmě jen jedním z nich. Budova nové radnice navržená na základě architektonické soutěže? To by mělo být samozřejmostí! Jenže v reportáži regionální televize Polar se o žádné soutěži nemluví. Redaktorka zmiňuje pouze, že už se pracuje na nějaké projektové dokumentaci. Naopak zpráva České televize se o architektonické soutěži zmiňuje.

Zmatení pojmů

Poslouchám a nevím. Jak to vlastně je? Regulérní architektonická soutěž, zorganizovaná ve spolupráci s profesní architektonickou organizací – Českou komorou architektů, založená na vyváženém a důkladně promyšleném zadání s dobře sestavenou porotou, tvořenou jak zástupci stavebníka, tak i nezávislými porotci, by dokazovala, že stavebník myslí své sliby o kvalitě a pomoci městu vážně a že daný úkol považuje za zásadní pro budoucnost středu města. Taková soutěž je totiž záležitost komplexního posuzování podaných návrhů a to jak z hlediska přiměřenosti a vhodnosti pro daný účel a místo, tak i s ohledem na další stanovená kritéria. Důležité hledisko se samozřejmě laikům smršťuje na vzhled, jenže architektura je mnohem složitější disciplína. Třeba takový višňový sad, to nejsou jen kvetoucí stromy, vánek ve větru a hra Antona Pavloviče Čechova, to je povědomí, jak daleko od sebe je třeba stromy vysadit, jak je nutné o ně pečovat, co potřebují, kdy je nutné je pohnojit, kdy zalévat, k čemu je příslušná půda vhodná, kdy sklízet a podobně. Tatáž složitost, čili komplexita platí, uvedu raději pro automobilisty zvlášť, ovšemže u automobilu. Není to pouhý vzhled, co hodnotíme. (Nutno neustále opakovat – architektura se věnuje prostoru, dispozici, funkčním i estetickým aspektům. Není to „jen“ o vzhledu!) Platí zároveň, že architektonické soutěže jsou záležitost složitá, ne vždy se podaří dospět k jednoznačnému výsledku, avšak jiný lepší nástroj zatím společnost k tomu, aby vybírala spravedlivě a dokázala vyhodnotit spoustu kritérií, nevynalezla. Různé developerské soutěžení, obchodní soutěže, zákulisní jednání a autokratická či oligarchická řešení svědčí o odporu proti pravidlům, jež představují otevřený prostředek hledání a výběru.

Zmínku o architektonické soutěži bych s ohledem na ostravské zkušenosti ve zprávě ČTK o budoucím stavebním vývoji v centru Ostravy nečekal. Jenže v další zprávě se tahle informace neobjevila. Soutěžení podle pravidel zas tolik občanů nezajímá, i když v případě vlastních záležitostí by asi o rovné příležitosti stáli, pokud nejsou na protežované straně. Nezajímá to příliš ani novináře. Obvykle se v našich poměrech totiž přiklepne veřejná zakázka týkající se architektury komusi ne proto, že by jeho návrh obstál v konkurenci jiných návrhů, nýbrž proč vlastně? Nevím, ale všichni tušíme nejrůznější důvody. Tahle nezodpovězená otázka bude posléze nad takovými realizacemi levitovat, dokud se ty stavby neobrátí v prach. Stačí zmínit nový pavilon v ostravské zoologické zahradě, přestavbu prostoru před Hlavním nádražím nebo přestavbu kulturního domu Poklad v Porubě nebo u dostavby Domu umění. Ve všech těch případech by architektonická soutěž představovala jasnou zprávu, že se hledá adekvátní řešení. Jenže buďto žádná soutěž nebyla nebo se uskutečnila jen její jakási nápodoba, jako v případě dostavby Domu umění. Podrývá to důvěru v architekturu, vede k opomíjení architektonických hledisek a k oslabení vážnosti celého oboru. Ve výsledku některé tak zvané soutěže, organizované městem v předchozích letech, připomínaly svým průběhem podařenou taškařici, nikoli seriózní akci.

Nejlepším příkladem takové parodie na architektonickou soutěž byla tak zvaná developerská soutěž na zástavbu Karoliny, jejíž výsledky v podobě Fukušimy a jejího krásného okolí včetně křižovatky a chodníků, nazývaných mravenčí stezky, obdivujeme všichni při průjezdu do centra pod Frýdlantskými mosty. Průběh a výsledky téhle pseudosoutěže představují populárních deset stupňů ke zlaté v zápolení o velkolepě a komplexně pojaté matení veřejnosti, hry na pojmy a zákulisní manipulaci. Při rozhovorech s některými zastupiteli bylo tehdy zřejmé, že ani nevědí, o čem rozhodují. Mluvili o nejasných kritériích, o tom, že se v těch návrzích nevyznají a že nevědí, proč a o čem hlasují. Přitom magistrátní složky dělaly, co mohly, aby vytvořily dojem, že vše probíhá řádně a že zvolená cesta je ta nejlepší možná. O tom mělo svědčit i lidové hlasování ve vestibulu radnice, opět jen s velmi povšechnými informacemi. Pozoruhodným svědectvím je program téhle akce, v němž se o urbanismu hovořilo velmi vágně, zato tam bylo zmíněno, že součástí by neměly být žádné herny, jako by herna nemohla být v jakékoli místnosti kdekoli, jak jsme toho do současnosti svědky. Tahle fraška by měla být varováním, jak by taková soutěž neměla v žádném případě vypadat, čeho je třeba se vyvarovat a co kazí nejen město, ale i myšlení a tím pádem i konání lidí. Výsledky téhle decimační politiky nyní zažíváme na vlastní kůži v celém spektru oblastí a kupodivu všichni se diví. Dokonce i ti, jejichž hlavním dosavadním sportem bylo provádění téhle sebezáhubné politiky.

Rub optimismu

Zkušenost zkrátka velí, podívat se na uveřejněnou zprávu ČTK i z rubu, nejen z nalíčeného líce, a ukázat její ledví… Před několika dny mne při poslouchání zpráv napadá otázka, proč si má radnice zmíněného obvodu pronajmout od příštího roku zchátralý a údajně co nejdříve narychlo opravovaný soukromý objekt Mior asi dvě stě metrů od náměstí? Ten dům je ve špatném stavu a nevypadá nijak reprezentativně. Takové další provizorium. A to už vůbec nerozvádím fakt, že mnohem reprezentativnější budova bývalé městské a později České spořitelny od Karla Kotase v centru Ostravy již v podstatě zeje prázdnotou, neboť spořitelna odkráčela za lepším do nové kancelářské budovy na nedalekou Karolinu. Právě Kotasem navržený a v letech 1928-1930 na náměstí Dr. E. Beneše postavený palác městské spořitelny by se hodil svým pojetím jako radnice mnohem více než jakýkoli jiný dům široko daleko. V přízemí reprezentativní vestibul, v patře kanceláře vedení města, spousta dalších místností, monumentální průčelí s atikovým štítem pro nápis RADNICE. Jenže prý je zde problém s parkováním, i když podél Zámecké ulice nějaká parkovací místa jsou, ale obsazuje je obvykle taxislužba. V daném případě by městský obvod musel jednat s Českou spořitelnou, potažmo s jejím zahraničním vlastníkem, Erste Group, musel by palác koupit a následně opravit, protože spořitelna z něj utekla před připravovanou generální opravou… Příliš náročné?

Zato o několik dní později se objeví dementi, že obvod se stěhovat do Mioru nebude. Majitel má prý značné problémy, zkrátka dluhy, což by mohlo celý záměr překazit. Totéž opakuje zpráva České televize. Zmiňuje nově vypsané výběrové řízení na pořízení provizorní radnice. Zvláštní. To nikdo nevěděl, kdo Mior vlastní a jak na tom je? Hledání radnice nevypadá jako jednoduchá záležitost, ale přípravu bych očekával důkladnější. Napadá mne, že při všech těch protichůdných zprávách by bylo nejlepší, kdyby městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz zvážil setrvání v dosavadním provizoriu a začal řádně připravovat architektonickou soutěž na novostavbu radnice ve spolupráci s Českou komorou architektů a s dalšími složkami odborné veřejnosti teprve s odstupem a po patřičné prezentaci záměru. Proč by to nešlo, když už v těch kancelářských provizoriích sídlí úřad celá dvě desetiletí a když magistrát slovy náměstka primátora přislíbil najít peníze na uspořádání soutěže?

Pochybnosti o promyšlenosti celého záměru, zvyšují i další části zprávy ČTK. Například úvahy o rozsáhlém podzemním parkovišti pod centrem města, neboť právě to má být základem celého projektu. Centrum postrádá parkovací místa, tvrdí se. Lidé zde nechtějí provozovat firmy, případně nechtějí nakupovat, protože nemají kde zaparkovat. To zní, mně, kdo automobil nevlastní a nepoužívá, logicky, ale nevím, je tomu tak? Z těchto důvodů město s obvodem chtějí zřídit na 700 parkovacích míst pod zamýšlenou radnicí a dalšími objekty. Pro koho? Pro zdejší obyvatele? Budou ta místa cenově dostupná, aby si je zaplatili v centru bydlící lidé? Bude to cenově výhodné pro ty, kdo budou chtít zajet do centra něco si vyřídit třeba na nové radnici? Nebo to mají být místa pro úřady a soukromé firmy, které s radostí obsadí zdejší prázdné budovy? Pokud vím, ne vždy jsou parkovací místa v garážích na nedaleké Černé louce nebo za Divadlem Antonína Dvořáka obsazena. Navíc velké podzemní garáže jsou i na Karolině nebo v okolí Nové radnice. Další jsou v bloku u Sýkorova mostu, řada parkovišť je podél Poděbradovy ulice. Jak je to s využitím těchto garáží a parkovacích ploch? Existuje nějaký přehled, který by doložil uplatnění těchto kapacit?

Pyramida a labyrint – hrobka a chaos

Nad zmíněnými garážemi by měla vyrůst soustava snad až pěti objektů, které by i s labyrintem garáží měly být hotovy údajně do pěti let. Pyramidu už jsme tady před několika lety měli, i když převážně neviditelnou. Ta vyrostla za chvilku, protože měla být tvořena paprsky čtyř světlometů Bohužel světlomety metaly světlo slabě, takže pyramidu viděli převážně pouze lidé, kteří klopýtali z hospod a barů a po ovínění zírali do nebe, kde bloudili očima a hledali spásu. To byl jejich kříž i kříž té pyramidy. Totiž pyramida je především hrobka, což tehdejším pořadatelům jaksi nedošlo. Bohužel. Se symboly se ale nemá zacházet jako s kvaky na tržišti. Centrum Ostravy totiž dnes působí v některých částech doslova hřbitovním dojmem. Takové Smetanovo náměstí, část ulice 28. října, okolí bývalých městských jatek nebo oblast mezi stávajícím centrem a Karolinou představují ukázková místa nikoho. Doslova se zdá, že tyhle části města byly ne tehdy, nýbrž již před desetiletími pohřbeny za živa, protože důvody této mrtvolnosti jsou staré jako stará Ostrava.

Zanedlouho by však měl ochablé srdce Ostravy oživovat nikoli pyramida, nýbrž labyrint. Další potěšitelná novinka, ostravský labyrint, možná i s Mínotaurem, jímž budou moci automobilisté bloudit a přiblížit se až k hlavnímu náměstí. Tam budou hledat svou ztracenou duši, případně se budou moci propadnout ještě hlouběji. Prazvláštní informační směs posledních dní, zapříčiněná zkratkovitým mediálním popisem komplikovaného záměru o mnoha neznámých, naznačuje, že se připravuje cosi, co při dosavadní zvláštní přípravě připomíná sci-fi, téměř srovnatelné s některými filmovými adaptacemi podle povídek Stanislawa Lema nebo Raye Bradburyho.

Pro nepoučené a neznalé může tohle konstatování vypadat přehnaně a vlastně také je, jenže dosavadní stagnující stavební záměry v centru Ostravy za poslední dvě desetiletí – slibovaná a neuskutečněná konverze městských jatek v majetku firmy Bauhaus, neuskutečněný záměr opravit bývalý obchodní dům Textilia Ostravica a přistavět k němu obchodní centrum, slibovaná přestavba bývalého hotelu Palace na studentské koleje nebo uzavření bývalého hotelového domu Jindřich a neuskutečněná výstavba polyfunkčního centra na místě tohoto areálu – ukazují, jak „schopný“ soukromý kapitál vstupuje do Ostravy a jak si se zdejšími podmínkami neumí nebo prostě nechce poradit. Třeba to tentokrát bude jinak, říkáme si optimisticky. Jenže realistické vidění věcí příštích nás vede ke vzpomínkám na předchozí nadějné zítřky a optimismus se pozvolna zakaluje. Stačí se zeptat, zda budou ručit za dobrou spolupráci města se soukromým sektorem při výstavbě nové radnice opět „skvěle“ sepsané smlouvy, které v případě Bauhausu a městských jatek nebo u pozemků vedle bývalého obchodního domu Textilia – Ostravica nic nezaručily? Zaručí to politici, kteří obvykle velmi neradi nesou zodpovědnost za svá předchozí rozhodnutí? Těším se, jak bude vypadat scénář připravovaného filmu. Nahozený děj zatím naznačuje velké rozpětí připravovaného velkofilmu od selanky po drama nebo až po frašku.

Všichni chtějí pomáhat

Samozřejmě, všichni se dle svých možností snaží něco udělat pro oživení centra Ostravy, vysátého, zčásti opraveného a zčásti velmi chátrajícího a obraného o některé funkce, především o úlohu obchodního střediska města a regionu. Tuhle roli převzala nákupní centra. Lidé o tomto problému mluví, někteří spekulují s časem, další s pozemky, s budovami, jiní produkují haldu návrhů, někteří hrají na nárožích na různé hudební nástroje, další prodávají v těch několika pozůstalých obchodech tu více, tu méně potřebné zboží, někteří z obyvatel Ostravy zde bydlí, někteří v centru pracují (tyhle dvě kategorie patří k nejcennějším, autor tohoto textu v centru aspoň pracuje), na Masarykově náměstí potomci stoiků zevlují, ale většina nyní zevluje v nákupních centrech mimo jádro města. Každý podle vlastního naturelu. A právě v tom je kus problému centra. Zůstalo jaksi mimo. Takže jedno řešení? Existuje? A představuje jej výstavba radnice, kancelářských budov, podzemního parkoviště a domu s pečovatelskou službou? Nebo to je v současné době výhodný byznys, a proto se objevil záměr na stole? Jenže co až zájem a výhodnost pominou? A co třeba sociální bydlení pro ty, kteří jsou namačkáni v ubytovnách za podmínek, nemajících daleko k bydlení chudiny v 19. století?

Otázkou je, jestli ve zprávě popsaná představa vedení obvodu Moravská Ostrava a Přívoz je právě tou správnou volbou a jestli by záměry, velkoryse vyznívající na papíře, měly vznikat zrovna tímto způsobem, že vedení radnice plus soukromý sektor připraví a nadělí dárek občanům města, kteří budou sehrávat roli pasivních statistů. Radnice zaplatí projekt, soukromý sektor postaví a pak to bude splácen nájmem. Je tohle pro město a obvod to nejlepší řešení? Co o tom víme? Některé příklady odjinud ukazují, jak tyhle záležitosti mohou být komplikované. Připomenu jen úsilí obyvatel sedmého pražského obvodu, jímž se podařilo vedení tamní radnice zavázat k tomu, aby nepřekročilo při pořizování nové radniční budovy určitou sumu a aby uspořádalo regulérní architektonickou soutěž. Původní částka přitom byla mnohonásobně vyšší a byla myšlena samozřejmě jako daný fakt, oznámený občanům jako nezvratná skutečnosti.

Jak to bude probíhat v ostravském případě? Existují nějaké kalkulace? Existuje program radniční budovy? Co v ní má být krom kanceláří a zasedacích sálů? Předpokládejme, že bude mít obchodní parter, případně i nějaké prostory pro kulturu a občany. Ví to někdo? Uvažuje se o tom? Uvažuje se o vzniku pasáže, která by dělila nový blok a vedla by z náměstí do ulice Zámecké nebo Dlouhé, jak to bylo na chvíli patrné v jedné reportážní sekvenci na modelu, zpracovaném anonymními projektanty? Kdo jsou autoři zmíněného modelu? A budou tihle autoři připravovat soutěž nebo dokonce soutěžit? Takže budou ve výhodě? Nebo je jisté, že soutěžit nebudou a tohle je vlastně sofistikovaně pojatá příprava? Na zmíněné otázky zprávy neodpovídají a neodpovídají na to ani fotografie, zobrazující dvě různé verze možné zástavby Masarykova náměstí. Architektonické studie jsou v médiích podány jako anonymní záležitosti. Architektura bez architektů. Nikdo nic, zkrátka modely centra i s možnou podobou zástavby se zhmotnily jen tak. Předpokládejme však, že se jedná o studie, z nichž se bude vycházet při definici zadání připravované soutěže.

Závěr: Mediální šum a tekuté záměry

Výsledkem těch kusých mediálních zpráv je zjištění, že se dozvídáme jen zlomek potřebných informací a že jsou značně roztříštěné. Rozhoduje o tom zatím demokraticky zvolené vedení města a obvodu nebo převažují zájmy soukromého sektoru? Poskytne radnice k projektu více informací? V seznamu tiskových zpráv obvodu Moravská Ostrava a Přívoz nepřibyla k tématu do dnešního dne žádná tisková zpráva. Proč podrobně neinformovat o úvahách, záměrech, o propozicích ještě před tím, než se rozhoduje? Zkrátka sledováním informačního šumu na internetu se jen tak mírnyx tírnyx dozvíte ze zprávy ČTK i to, že vaše město hodlá postavit novou radnici. Je to sice lepší, než kdybychom se to dozvěděli, až bude vše na papíře a úředně schváleno nebo až to stavební firmy vytisknout na obří 3D tiskárně a posadí za pomocí obřích vzducholodí na dané parcely. Ale přece, zrovna v případě poddolování značné části pěší zóny novými garážemi, v záležitosti projektu nové radnice a s vzhledem k další uvažované zástavbě centra města by měl celý proces být mnohem otevřenější a vstřícnější k občanům a k té části odborné veřejnosti, která nechce svou kariéru budovat prostřednictvím lobbistických vazeb a která k tomu má co říci. Pokud se tak nestane, bude to špatná zpráva o zdejších způsobech, jak se řeší veřejné záležitosti. To se pak nějakým způsobem nejspíš projeví i v úrovni eventuální architektonické soutěže a v tom, co se bude v centru Ostravy v nejbližších letech dít.

Jedná se o poznámky nejen ke zprávě ČTK z 3. 12. 2013, že městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz usiluje o stavbu nové radnice – viz http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=14556&type=1.  

 

strakos