Martin Tomášek | … A čadí Přívoz, Ostrava i Hory (dokončení) – archiv bulletinu 2/2018

15. února letošního roku jsem se návštěvníkům Fiducie pokusil představit literární obrazy ostravského prostředí a krajiny, vznikající od poloviny 80. let 19. stol. do počátku 20. let století následujícího. Průkopnické reflexe pocházely z dílny autorů, kteří se na Ostravsku nenarodili – Františka Slámy, Ignáta Hořici, bratří Mrštíků a Františka Sokola-Tůmy, ani u dvou následujících autorů tomu nebude jinak. Prvním básníkem zařazeným do našeho výběru je M. Kurt (vl. jm. Maxmilian Kunert), rodák z Valašského Meziříčí, jenž pracoval jako finanční úředník také v Ostravě. V jeho jediné sbírce Básně z roku 1908 jsem našel několik textů pozoruhodně tematizujících naše město. V Dopisu je vylíčen oblíbený okamžik „probuzení“, který je zachycen např. u Viléma Mrštíka (Cesta do Ruska) nebo Sokola-Tůmy (Na kresách): „Ten večer teplý byl,/ když vlak hřměl krajem se mnou k východu;/ já vcoupé skrčen do okna jsem zřel/ bez myšlenek a v sebe zhroucený./ […] Vtom náhle do noci zašlehnul blesk:/ hle, požár velký v dáli uzřel jsem,/ to strašný plamen k nebi vypjal se,/ jak příšera by oheň chrlila/ jakási hrozná, nocí zastřená,/ že kraj kol rudou září zbarvil se,/ a v jasu tom komíny zvedaly/ své bílé prsty k nebi černému…“ Počáteční volný verš, uplatněný při záznamu všední cesty a jí odpovídajícího rozpoložení pozorovatele, se rázem mění v blankvers, jenž umožňuje vyjádřit vzrušení z výjevu vymykajícího se lidským měřítkům a současně ladí se symbolistickou zálibou vmytologizaci světa včetně industriálních projevů. V textu Z našich smutků Kurt zkouší totéž vyjádřit o poznání civilněji, z perspektivy obyvatele města: Jdu od Vítkovic… Večer se klade/ kol na směs pestrou střech, zdí a věží,/ komínů trsy, jež všeru trčí/ k obloze v dáli, jak velké stvoly./ Tam vpravo z haldy vyšlehl plamen/ a rudá hmota níže se valí/ jak příval ohně a jak proud blesků…“ … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2018/07/kros21.pdf