Martin Tomášek | Druhé ostravské Saturninálie – archiv bulletinu 1/2016

Saturnin není nějaké ruské příjmení, to je křestní jméno mého sluhy. Již to mě mělo varovat, začíná Jirotka svůj fejeton Můj sluha Saturnin, otištěný 24. srpna 1940 v Lidových novinách. Najdeme v něm i zárodek druhé kapitoly románu – s tím rozdílem, že v ní má setkání se lvem, které jsme 7. ledna 2016 na Náměstí Jurije Gagarina sehráli, úlohu zcela podružnou: Například jsem byl minulého měsíce zatčen pro podezření, že jsem v zoologické zahradě zastřelil lva, a propustili mě teprve tehdy, když Saturnin svědecky vypověděl, že jsem se v kritické noci koupal tím způsobem, že jsem opět a opět skákal z řetězového mostu do vody. Samozřejmě to nebyla pravda. Spal jsem naprosto klidně a probudili mne teprve strážníci, kteří mne přišli zatknout. Tedy v tomto ročním období námět spíše pro ostravské otužilce a vrcholové sportovce než pro nás, kavárenskopovalečské okrašlovače. Ostatně, zatímco lva jsme obstarat dokázali – a parádního, řetězový most přes Ostravici se poroučel před téměř sto třiceti lety. Již podruhé jsme si tedy připomněli výročí ostravského narození Zdeňka Jirotky. Bylo, pravda, nevlídné počasí, mrazivý smog v ulicích tak hustý, že by jej mohli popeláři rovnou nakládat a znovu spalovat, ale díky vzpomínkám na milou knížku a film a úsměvům na tvářích četných fanoušků se nám jej přeci jen nakonec podařilo zmoci, takže na druhý den bylo nad Ostravou modro. Od tanku jsme se tentokrát posunuli blíž k Jirotkovu dávno neexistujícímu rodnému domku, abychom na jeho nástupci mohli odhalit pamětní desku ze sochařské dílny Jana Šnébergera. Za efektní příchod zaměstnanců montypythonovského Ministerstva švihlé chůze vděčíme nejspíš jejich zálibě v poskakování tety Kateřiny. Soutěží o nejlepší koblihu a následnou koblihovanou jsme naopak navázali na loni založenou tradici. … více informací na kros12_web.pdf (krasnaostrava.cz)