Milan Líčka: Malá vzpomínka na velkou Věru

Velká byla energií, kuráží a duchem, jinak drobná, útlá žena, kterou jsem vyhlížel na nástupišti ostravského hlavního nádraží odpoledne 21.ledna 1982. Přijel rychlík z Prahy a z okna vagónu vykukovala Věra Chytilová…

To se ale musím vrátit trochu zpátky. Ve „zlatých šedesátých“ se v ostravském  filmovém klubu působícím v Domě kultury vystřídala většina tvůrců české nové vlny. Besedovalo se třeba i s Bohumilem Hrabalem, kterého v té době znali jen intelektuálové, se svou první filmovou povídkou, pozdější epizodou Perliček na dně přijel tehdy ještě zcela neznámý Jiří Menzel. Jen na Věru Chytilovou bůhví proč nedošlo. Možná už tehdy někomu vlivnému vadil její ostrý jazyk a rebelantství. Patřila k filmařům, jejichž díla měla za normalizace problémy. Její Panelstory, s nelíbivými obrazy a osudy z rozestavěného  sídliště, byla v několika krajích zakázána, další film Kalamita provokoval už názvem, nicméně byl schválen do distribuce. Prostřednictvím dalšího ostravského rodáka Vladimíra Opěly, později ředitele Národního filmového archivu, se podařilo dohodnout předpremiéru filmu v Ostravě. K dokreslení obrazu doby je nutno dodat, že návštěvu Věry Chytilové si tehdejší opatrné vedení Domu kultury VŽKG nechalo schválit městským výborem KSČ…

Když se paní Věra trochu omyla z prachu sedadel vagónu 1.třídy, tak hned na malé posezení, kdy jsme si  (tedy vedení filmového klubu) popovídali o současné situaci ve filmu i jiných, důvěrnějších záležitostech. Mimo jiné si povzdechla, že se nehýbe její životní projekt, film o osudech další velké ženy, Boženy Němcové. Dodejme, že tehdy vadila osobnost Věry Chytilové a ideologicky se téma jaksi nehodilo, po listopadu zase do nákladného projektu nikdo nechtěl investovat. No a teď víme, že se film už nikdy nenatočí…

Po (samozřejmě) vyprodaném představení v Kině náročného diváka následovala diskuse v největší klubovně Domu kultury. Bylo nabito, někteří stáli. A všichni, co tam byli, si jistě v těchto dnech vzpomněli…

Tolik o první a poslední návštěvě Věry Chytilové v Ostravě – když nepočítáme první rok svého života, který tu s rodinou prožila.