Okrášlení domu Ignatze Buchsbauma 21. 3. 2014

Ignatz Buchsbaum byl velmi známý knihkupec a nakladatel z Přívozu. Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu se rozhodl okrášlit jeho dům v Přívoze naučnou cedulkou, a to na den křtu bulletinu Krásná Ostrava 21. 3. 2014 v 18:00 .  

“ Ignatz Buchsbaum se narodil 28.  října 1877 v malém haličském městečku Krzeszowice (dnes Polsko) do rodiny finančně i společensky etablovaného židovského majitele obchodu se stavebním dřívím. Podle otcových představ měla rovněž životní dráha Ignatzova vést stejným směrem. Z toho důvodu byl vyslán do tehdy německé Vratislavi (Breslau), kde se ve firmě otcova obchodního společníka seznamoval s taji obchodu se stavebním dřívím. Ve Vratislavi ale na cestě do práce každý den míjel výlohu knihkupectví bratří Marcusových, před níž se pokaždé zastavil, až mu majitelé nabídli, aby se stal jejich učněm. Jak později dodával, byl to okamžik, který změnil jeho život.

Po vyučení v oboru, který si přál jeho otec, se ovšem rozhodl pro cestu obchodníka s knihami. Na zkušenou vyrazil do Vídně, odtud zamířil do Prahy. Pro otevření obchodu ve vlastní režii si vybral Přívoz – město, kde žily jeho provdané sestry.

 Na Nádražní ulici v těsné blízkosti náměstí si Ignatz Buchsbaum zřídil svůj první vlastní obchod s knihami (prakticky naproti dnešního domu). V roce 1902 dostal povolení provozovat obchod s obrázkovými knihami pro děti a pohlednicemi. Od roku 1904 vlastnil koncesi k prodeji knih, uměleckých předmětů a hudebnin, od roku 1908 otevřel i první půjčovnu knih v Přívoze. Významnou část klientely tvořili lidé mířící z nádraží do Moravské Ostravy a i díky tomu se jeho podnik pozvolna rozrůstal. V roce 1905 se oženil s dcerou ředitele likérky v Bílsku Klárou Babadovou. Do domu č. p. 411 se rodina přestěhovala v roce 1910. V nových prostorách se nacházelo knihkupectví a papírnictví, veřejná půjčovna knih a také nakladatelství. Firma přečkala bez úhony velkou válku, i když Ignatz musel v poli bojovat za císaře pána.

V období první republiky se stal druhým největším nakladatelstvím produkujícím tzv. varia – slovníky, kuchařky, různé učebnice, pohlednice atp. – v Československu. Kromě tiskárny, nakladatelství, knihkupectví a papírnictví provozoval také zásilkový obchod s knihami, periodiky i dětskými stavebnicemi a hračkami. Distribuoval mimo svou vlastní produkci také knihy rozličných zahraničních vydavatelství, zasílal  je zájemcům poštou a rovněž prodával ohromné množství tiskovin – novin, časopisů a pohlednic. Zároveň se zabýval tištěnou reklamou.

Po vzniku Československé republiky byl jedním z prvních zákonů schválených Národním shromážděním zákon o vzniku veřejných knihoven. Nové knihovny si samozřejmě potřebovaly nejprve vytvořit svůj knižní fond, a to nejen z nových knih, ale i z děl starších. V tom I. Buchsbaum rozpoznal velkou šanci pro rozvoj svého podniku, neboť většina nakladatelství a vydavatelství se orientovala jen na nové publikace. Buchsbaum se tedy rozjel do velkých vydavatelských firem, knižních velkoobchodů a za distributory a skoupil levně jejich zásoby neprodaných starších knih, které pak prostřednictvím svého zasilatelství nabídl pomocí katalogů nově vznikajícím městským a obecním knihovnám. Ty se poté vesměs staly jeho věrnými odběratelkami.

Dalším příkladem jeho rozvinutého obchodního ducha byl nákup distribučních práv na prodej prvních primitivních kuličkových per v Československu, na která narazil při jedné ze svých četných obchodních cest po Německu počátkem 30. let 20. století. Ve spolupráci s odborníky vymyslel a prodával několik naučných hraček pro děti, jako byla např. známá sada „Malý chemik“. Podnět pro vývoj této hračky mu dal jeho vlastní syn Hanuš, který pod dojmem školní hodiny chemie prováděl jakýsi pokus doma, přičemž tento jeho badatelský záměr skončil výbuchem, při kterém však zůstal nezraněn. Ignatz se rozhodl syna netrestat a vymyslel raději ve spolupráci s otcem Hanušova spolužáka, který byl středoškolským profesorem chemie, výše zmiňovanou sadu opatřenou podrobným návodem, jež měla pomoci mladým „výzkumníkům“ v jejich snažení a zároveň je ochránit před následky experimentování na vlastní pěst.

Velice se angažoval v dobročinných podnicích, ovšem odmítal jakékoliv pocty a čestné funkce, stejně tak účast v komunální politice. Úspěšný majitel prosperující firmy z neznámých důvodů 27. srpna 1937 spáchal sebevraždu. Firmu převzala manželka, ale jakékoliv další plány změnil vývoj politické situace. Syn Hanuš emigroval do USA, Klára Buchsbaumová v srpnu 1939 našla útočiště v italské Florencii. Majetek v Přívoze byl jako židovský zabaven, arizován a v roce 1941 vymazán z firemního rejstříku. Klára stejně jako její provdaná dcera Gertl však válku nepřežily.

Syn Hanuš vstoupil v roce 1943 do armády USA a získal americké občanství. V řadách US Army se podílel na osvobození západní Evropy. John H. Buchsbaum se rozhodoval, zda se do Československa vrátí, či nikoliv, avšak poválečná politická situace a události z Února 1948 podnikání nepřály, a tak se Hanuš navrátil natrvalo za oceán. Stal se vysokoškolským učitelem a vyučoval sociologii na Pace University v New Yorku, kde se mimo jiné věnoval otázkám totalitních režimů ve střední Evropě a založil stipendijní fond Ignatze a Kláry Buchsbaumových pro nejúspěšnější absolventy studia historie.“

Zpracováno podle textu Hany Šústkové Knihkupecká a nakladatelská rodina Buchsbaumů v Přívozu (OSTRAVA, příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 23)

Buchsbaum6