Osobnosti české kultury ve Fiducii – Drahomíra Vihanová, Jan Svoboda a Petruška Šustrová

Na čtvrtek 11.. prosince připravi Antikvariát a klub Fiducia několik setkání s mimořádnými osobnostmi české kultury. Od 15: 00 se budete moci osobně setkat s režisérkou Drahomírou Vihanovou. Poté v 18:00 bude zahájena výstava fotografií legendy české fotografie JAna Svobody a v 18:30 vám známá publicistka Petriuška Šustroá představí dva nové překlady   americké historičky Anne Applebaumové .  Na všechny akce vstup volný.

Drahomíra Vihanová absolvovala v roce 1965 filmovou režii a střih na FAMU
filmem Fuga na černých klávesách (1964) o černochovi studujícím v Praze;film byl odměněn 1. cenou na Festivalu studentského filmu v Marseille a cenou na přehlídce filmů pro mládež v Cannes 1966. Jako pomocná režisérka spolupracovala s 0. Vávrou na realizaci filmů Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968). Její celovečerní hraný debut, film Zabitá neděle, byl hned po dokončení v roce 1969 uložen do trezoru a samotnou
autorku postihl ze strany normalizačního establishmentu zákaz činnosti v oboru.V době normalizace se věnovala dokumentární tvorbě. Ve spolupráci s kameramanem J. Špátou natočila esejistický dokument Hledání (1979), zachycující režiséra F. Vláčila v okamžicích tvořivého úsilí při realizaci filmu Koncert na konci léta. Na konci 70. let a poté opět v 90. letech spolupracovala s Československou televizí v Ostravě, k režii hraného filmu se směla vrátit až po sametové revoluci, např. podobenstvím Pevnost (1994). Jako autorka námětů, scenáristka, režisérka a od 80. let i střihačka svých filmů se rychle stala přední představitelkou existenciálně laděné linie československého dokumentarismu. Od 1990 členka katedry střihové skladby FAMU, později také jako profesorka. V roce 2011 byla
oceněna medailí AMU za významný přínos české filmové kultuře.

Fotograf Jan Svoboda
Dílo fotografa Jana Svobody (1934-1990) má mezinárodní význam, přesto je dodnes spíše legendou, neúplně dotýkanou a zpracovanou, přestože šlo o zakladatelskou osobnost celé jedné linie české fotografie. Pojetím výtvarné fotografie jako jedinečného díla, kde významnou roli hrály společně kompozice i proporce, se Jan Svoboda vymykal tehdejší představě o fotografii. Jan Svoboda tíhl spíše ke společnosti výtvarníků než fotografů
a rád se podepisoval přímo do fotografického obrazu. Objevoval se v okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, ale kýžený kontext mu od výstavy se skupinou Máj konané v roce 1964, poskytl až Jaromír Zemina, když jeho věci uvedl spolu se sochami Jiřího Seiferta a s kresbami Václava Boštíka v expozici „O světle“ z roku 1994. Výstavu uvede kurátorka Nadia Rovderová.

Petruška Šustrová – prezentace překladů americké historičky Anne Applebaumové
Jak se podařilo po druhé světové válce středoevropské země a různými tradicemi a odlišnou historií, kulturou i náboženstvím tak rychle proměnit v téměř uniformní jednotky sovětského komunistického impéria? Anebo: co zbylo z historické paměti a národní totožnosti Litevců, Ukrajinců, Bělorusů a dalších národů po desítkách let pobytu v sovětské říši, která se je snažila násilím i propagandou proměnit v jednotnou masu homo
sovieticus? Na tyto otázky hledají odpověď dvě knihy americké historičky Anne
Applebaumové, které právě vycházejí v české překladu: Železná opona a Mezi
Východem a Západem. Vyprávět o nich a předčítat z nich bude jejich
překladatelka Petruška Šustrová. Petruška Šustrová (* 18. května 1947 Praha) je česká disidentka, publicistka a překladatelka z angličtiny a polštiny. Z politických důvodů
nedokončila studium oborů dějepis a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1966–1969). V prosinci 1969 byla zatčena a poté odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za opoziční aktivity v Hnutí revoluční mládeže, jehož členy byli také Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal, Jan Frolík či Petr Uhl. Po pobytu ve  vazební věznici Praha-Ruzyně strávila
výkon trestu ve věznicích ve Všehrdech a Opavě.V roce 1976 podepsala Prohlášení Charty 77. V roce 1979 se stala členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1985 byla jednou ze tří mluvčích Charty 77. Od roku 1987 spolupracovala s redakcí samizdatové revue Střední Evropa. Od roku 1992 působí jako novinářka a překladatelka. Za rok 2009
získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

svoboda fotograf