Otevřený dopis historika umění Martina Strakoše Charitě Ostrava – protest proti destrukci architektury bývalého Husova sboru v Zengrově ulici v Ostravě-Vítkovicích

Vážení,  obracím se na Vás jako na zástupce Charity Ostrava, potažmo diecézní Charity, organizace, která pro své účely přestavuje v současnosti budovu bývalého Husova sboru na nároží ulic Zengrovy a Lidické v Ostravě-Vítkovicích. Tato stavba z let 1923 až 1924 podle návrhu stavitele Otmara Pazourka sice není kulturní památkou, rozhodně však patří k lokálním pamětihodnostem, upomínajícím na vývoj města v 1. polovině 20. století a na jeho náboženskou minulost. Je záslužné, že tuto budovu hodláte využít, protože nevyužité sakrální budovy se již dnes stávají velkým problémem. Bohužel nynější destruktivní a neomluvitelný stavební zásah (viz příloha), prováděný stavebním společností příznačně pojmenovanou DAV Demolice a výstavba, představuje zbytečnou ztrátu z hlediska architektonického fondu města a nesmyslnou destrukci k nové funkci přestavované budovy. Stavba má nadále sloužit péči o potřebné, takže obnova a zachování průčelí byly možné, navíc by to zachovalo určitou paměť místa a pomohlo v restituci této části města a jeho charakteru. Jak víte, stavba se nachází v sousedství sídla Základní umělecké školy Dr. Leoše Janáčka a Domu pro seniory, takže zvolený destruktivní přístup k stavební a architektonické podstatě zmíněné budovy ostře kontrastuje se snahou obnovit a zachovat život v této části Vítkovic.  

Hlavní průčelí bývalého sboru do Zengrovy ulice se vyznačovalo zvláštním propojením kuboexpresionistického štítu s nápisem vycházejícím z Husova života a díla. Podobně i boční průčelí připomíná dobové složité hledání aktuální podoby architektury. V té souvislosti je třeba poznamenat, že architektonické dědictví Ostravy je zásadní v obraze tohoto města. Je to důležité jednak pro nás, jeho občany, neboť tím zároveň udržujeme povědomí o minulosti a jejích ideových a estetických preferencích, ale důležité je to také z hlediska udržení pozice města jako kulturního centra Moravskoslezského kraje a jako významného centra v kontextu republiky i střední Evropy. Destruované stavby stěží mohou prezentovat Ostravu jako kulturní metropoli a jako přinejmenším jako duchovní centrum regionu. V daném případě to je spíše ilustrace bohapustého místa a přístupu, kde žádné duchovní hodnoty neexistují než nějaké duchovní obnovy, o níž se často vzletně hovoří, i když činy svědčí o opaku.

Mimochodem v letošním roce jsem vydal v nakladatelství Paseka knihu o architektuře města pod názvem Ostrava industriální a průmyslová (viz foto obálky a stránky s heslem býv. vítkovického Husova sboru v příloze), v níž prezentuji Vítkovice na příkladu 27 hesel. Jedno z nich se týká právě zmíněného sboru. Jedná se tak bohužel o první zničenou stavbu, jejíž původní vzhled je zaznamenán ve zmíněném svazku a to hned v roce jeho vydání. Touto poznámkou chci upozornit,  že nejen evidované kulturní památky svědčí o minulosti daných míst a že při obnově staveb je třeba brát v potaz i historický kontext, nejen utilitární aspekty, jak to ilustruje zmíněný destruktivní stavební zásah. Podle současného stavu to vypadá, že realizovaný projekt navrhuje likvidaci převážné části původních prvků průčelí a výplní včetně štukových ozdob a dveří. Přitom právě tyto prvky charakterizují jakoukoli stavbu v paměti města a ve vyobrazeních historických i současných Vítkovic. V tomto případě je to o to výraznější, protože se jednalo od počátku o stavbu sakrální, veřejnou s historickou stopou v moderní minulosti města. 

Z výše naznačených důvodů se na vás obracím jako na zástupce stavebníka, abyste zastavili destrukci zmíněné budovy a abyste se zasadili o zachování alespoň dochované části jejího řešení včetně průčelí do Lidické ulice, případně obnovili štít hlavního průčelí, charakteristický pro kubistickou fázi české architektury a výjimečný nejen v kontextu města Ostravy, ale i v širším měřítku. Často se dnes v souvislosti se současnými událostmi hovoří o nutnosti prohloubit duchovnost, lásku k bližním a vztahy mezi lidmi. Tento čin v kontextu snah o kultivování našeho města ovšem o těchto vlastnostech příliš nevypovídá, spíše naopak. Když jsem před časem psal o historii náboženských staveb v Ostravě, měl jsem za to, že tato budova je v nejlepších možných rukou, když ji pod svá křídla přejala Charita Ostrava. Domníval jsem se, že tím je její budoucnost zajištěna a že nemá smysl obtěžovat tuto sociálně zaměřenou instituci dohledem ze strany státní památkové péče. Domníval jsem se zároveň, že tato sakrální stavba bude moci sloužit jak potřebným, tak i nadále svědčit o složitých cestách moderní historie i náboženského života. Obrovsky mne zklamal zvolený destruktivní přístup k tomuto příkladu architektonického dědictví města Ostravy a je to o to bolestnější, že bych to ze strany Charity za nic na světě neočekával.  Proto věřím, že přehodnotíte svůj přístup a že napravíte, co ještě napravit lze.

S pozdravem

Martin Strakoš , v Ostravě dne 10. 12. 2020