Pavel Hruška | Josef Kainar na ostravském hlavním nádraží – archiv bulletinu 2/2018

Jeden z nejlepších a čtenářsky nejoblíbenějších českých básníků Josef Kainar (1917–1971) prožil část svého života i na severní Moravě a ve Slezsku. Rodák z Přerova pocházel z „ajznboňácké“ rodiny (na železnici pracovali např. jeho dědeček, otec i strýc) a právě Kainarův otec v polovině 30. let minulého století nastoupil jako přednosta dopravní kanceláře na nádraží v Ostravě-Přívoze. S ním a jeho druhou ženou pobýval na Ostravsku i začínající básník (rodiče se rozvedli, když mu bylo deset let), který po nejrůznějších mladických peripetiích (např. po pokusu o sebevraždu z nešťastné lásky) dokončil svá středoškolská studia v nedalekém Hlučíně (tamní gymnázium dnes nese jeho jméno). Když v listopadu 1939 došlo k násilnému uzavření českých vysokých škol, pracoval Josef Kainar (tehdy student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy) až do ukončení válečného konfliktu na zdejším nádraží (s výjimkou roku 1941, kdy byl zaměstnán na pile v Ostravici). Bydlel spolu se svým otcem v Řepištích nedaleko Frýdku-Místku a na konci války s oblibou navštěvoval horské a podhorské obce, zejména Staré Hamry. Kainar tedy prožil poslední léta první republiky a období druhé světové války převážně na Ostravsku a v severomoravském regionu. Ostravské motivy se častěji objevují v některých jeho verších především z konce 30. let (publikovaných v časopisech či novinách), místy i ve sbírkách z let 40. a 50. Například tísnivou válečnou atmosféru a tehdejší traumatizující zážitky i události, jichž býval nechtěným svědkem, přenesl do několika svých básní. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2018/07/kros21.pdf