Pavel Hruška | SATURNINÁLIE – archiv bulletinu 1/2015

Kdo někdy četl slavnou knihu Saturnin (a takových lidí musí být hodně, alespoň podle skutečnosti, že tohle dílo se stalo v jedné nedávné anketě nejoblíbenější českou četbou napříč všemi generacemi), ten si už navěky bude pamatovat, že na světě existují toliko tři lidské typy. Rozlišují se dle toho, jaký vztah projeví u kavárenského stolu tváří v tvář míse plné koblih. Ti první na ni jen netečně zírají, zatímco druzí se rozehřívají představou o tom, co by se dělo, kdyby ony pocukrované pekařské výrobky počali házet po ostatních návštěvnících. Nejvzácnější (a téměř vyhynulou) skupinou jsou pak ti třetí – bez rozpaků vezmou do ruky první koblihu a hodí ji po nejbližším hostovi… Tahle evolučně kavárenská teorie o původu lidských druhů je, domníváme se, už dávno populární a všeobecně sdílenou věcí. Méně známa je skutečnost, že autor oné koblihové typologie rodu Homo sapiens, spisovatel Zdeněk Jirotka, je rodákem ze Slezské (v jeho době Polské) Ostravy. Přišel v ní na svět 7. ledna 1911 a do historie tohoto města se zapsal třeba i tím, že za svá usilovná studia na zdejší reálce obdržel – jak se tehdy říkávalo – consilium abeundi, tedy důrazné doporučení, aby šel „o dům dál“. Což bylo asi dobře, neboť včasný vyhazov ze střední školy může nakonec z člověka udělat docela úspěšného spisovatele – něco by o tom mohl povídat třeba i takový Bohumil Hrabal.… více informací na KROS-08-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)