Pavel Hruška | Za Miroslavem Vlčkem – archiv bulletinu 1/2023

Kdo se v Ostravě na sklonku pozdně normalizačních 80. let zajímal o autentické kulturní dění (mám tím na mysli umělecké aktivity, jež se nutně nesnažily panující komunistický režim „hladit po srsti“), ten musel jistojistě navštěvovat klub Atlantik na tehdejší ulici Pabla Nerudy (ta dnes opět nese své původní jméno Čs. legií). Představoval totiž cosi jako relativně svobodné území v jinak beznadějném úhoru programové nabídky ostravských klubů a kulturních domů oné doby, spadající pod přísný dohled komunistických kulturtrégrů. Jedním z těch, kteří na tom měli lví podíl, byl i krátce před loňskými Vánoci zesnulý dramaturg Miroslav Vlček. S Atlantikem (vznikl v 70. letech a během své historie vystřídal v Ostravě různá místa působnosti) se jeho osud protnul zhruba od roku 1985, v období zvolna nastupující „perestrojky“. Mirkovi se postupně podařilo vytvořit z klubu osobitou scénu (ve spolupráci s ostatními kolegy a kolegyněmi), na níž se čas od času s vlastní tvorbou představovali i vládnoucím režimem ne zrovna protežovaní umělci a jiné nekonformní osobnosti (mj. tady vystupovala řada folkových písničkářů, proběhly zde pořady o anglické rockové hudbě, svůj večer tu měl Milan Knížák aj.). V tomto směru se v rámci tehdejších oficiálních kulturních zařízení Ostravy jednalo o naprosto výjimečnou destinaci…

Celý text si můžete přečíst v čísle bulletinu Krásná Ostrava 1/2023 ZDE >>