Petr Kočárek | Heřmanická halda pohledem zoologa – archiv bulletinu 3/2018
Názory obyvatel Ostravy na haldy se různí. Někteří se s nimi sžili a považují je za nedílnou součást své domovské krajiny, pro jiné jsou pouze nehezkým pozůstatkem hornické minulosti města. Pokud se však zeptáme přírodovědců, budou jejich názory mnohem jednotnější. Zoologové či botanikové vnímají haldy jako cenné obohacení krajiny a jako místa, kde se vyskytují vzácné a ohrožené druhy organismů, které mnohdy jinde v okolí nenajdeme. A když se přírodovědců zeptáme, jak s haldami dál, uslyšíme volání po jejich zachování, pokud možno s minimem technických rekultivačních zásahů. Co je tedy na haldách tak výjimečného, že bychom je měli zachovat i přes to, za jakých okolností vznikly? Pro vysvětlení je třeba udělat malou odbočku do teorie ekologické sukcese. Na většině území města Ostravy byl před příchodem člověka víceméně souvislý les, konkrétně převažovala jilmová doubrava, místy dubová bučina. Pokud někde došlo k přirozenému vymizení vegetace, např. při požáru, sesuvu apod., nastartoval se proces ekologické sukcese. Jedná se vlastně o jednosměrný vývoj, který se skládá z mnoha postupných vln osídlování krajiny organismy, přičemž každá předchozí vlna určuje tu následující. Nejdříve se na holé půdě uchytí lišejníky, mechy, ty připraví podklad pro vyšší rostliny, které vytvářejí dostatečný půdní horizont pro stromy. Mezi stromy se nejdříve uchytí krátkověké břízy, topoly apod., které se dobře šíří a rychle rostou. A ty nakonec vystřídají pomaleji rostoucí dlouhověké dřeviny, jakými jsou např. duby, buky nebo jilmy. Konečné stadium sukcese se nazývá klimax a v našem případě by to byla zmíněná jilmová doubrava. Takhle to fungovalo před příchodem člověka. Krátce po prvním osídlení člověk začal, nejprve nesměle, poté odhodlaně, do krajiny zasahovat a měnit ji k obrazu svému. No a v současnosti neustálé lidské zásahy neumožní vznik klimaxu a většina krajiny se nachází v různých fázích tzv. blokované sukcese. Nejběžněji je sukcese zablokována v raně střední až střední fázi, tedy ve stadiu vyvinutého půdního horizontu pokrytého travino-bylinnou vegetací (pole, louky), zbytek pak ve stadiu raného rozvoje lesa (sady, zahrady, parky a těžené lesy). Co z naší krajiny vymizelo, prakticky úplně, jsou pozdně sukcesní klimaxová stadia, jen o něco maličko lépe jsou na tom raně sukcesní stadia bez vyvinutého půdního horizontu. A tady se opět dostáváme k haldám. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2018/09/KROS22.pdf