Petr Šimíček | Škaredá středa – archiv bulletinu 2/2017

Když jsem ve středu 15. března odpoledne na hlučínském náměstí objevil v mobilu smutnou zprávu od kamarádky ze Slezské univerzity, že zemřel profesor Borák, zabylo mi moc smutno. Odešel člověk, kterého jsem si vážil a jehož oddanost historii jsem obdivoval. Vzápětí jsem si uvědomil, s jakou hořkou ironií osud jeho životní cestu uzavřel. Byl to právě osudový den českých novodobých dějin, 15. březen 1939, ta „škaredá středa“, jak o ní píše Ota Filip, onen pochmurný den, který spustil ve zbytku Čech a Moravy běsnění do té doby nepředstavitelného rozsahu. Vzpomněl jsem si na symbolickou váhu tohoto dne stojícího na prahu šesti let nacistické okupace, která se paradoxně stala jedním ze zásadních témat Míťova lidského a badatelského zájmu. Právě nelehké osudy lidí za protektorátu, odboj, každodenní systematické ponižování člověka vedoucí k využití jeho otrocké práce, celý ten důmyslně propracovaný systém nelidského mučení a vraždění jako historik popisoval, pátral po kořenech nenávisti, odhaloval ve svých odborných studiích a knihách její konkrétní podoby. V rámci svého usilovného, obdivuhodně systematického pátrání v archivech a sbírání svědectví pamětníků rozšiřoval postupně pole svého zájmu, mapoval osudy Židů za války, zkoumal podoby poválečné odplaty, události divokého odsunu i činnost poválečných soudů. V porevolučních svobodných časech se pak naplno věnoval výzkumu stalinských represí v Sovětském svazu, pátral po tom, jakým způsobem zasáhly do životů československých občanů. Katyň jako symbol komunistické krutosti se pak stala přímo jeho „životním tématem“. Obdivuhodné pátračské výpravy profesora Boráka do Ruska, na Ukrajinu, důsledné hledání pramenů i svědků minulosti přinesly české historické vědě cenné, do té doby často netušené objevy. Vzpomínám na občasná posezení na jeho oblíbeném Spolku, při kterých jsme s kamarádem Jirkou se zatajeným dechem naslouchali vyprávěním o dolování pramenů v ruských archivech, kdysi otevřených, později přivřených a nyní snad už úplně zavřených, o důmyslných metodách získávání kopií písemností v prostředí, které tomu nepřeje a pravdu se snaží držet v nedobytných trezorech. A vždy jsme si ve skrytu duše přáli, aby mu štěstí přálo a on mohl probádávat nezmapované terény co nejdéle.… více informací na kros-17_web.pdf (krasnaostrava.cz)