Petr Šimíček | Soudní divadlo – Čapkova sokolovna v roce 1950 – archiv bulletinu 3/2013

„Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo,“ byla poslední slova Jana Buchala, která jsou zaznamenána v úředním zápisu o jeho popravě. Na smrt šel jako poslední muž – před Miladou Horákovou. Z projektu proces H bylo patrné, že se o něm moc neví, o jeho případu tam mnoho neřekli. Už vůbec ne to, že v ostravské Čapkově sokolovně následoval proces s Buchalovými spolupracovníky, nazvaný Buchal a spol. Snaha „očistit“ ocelové srdce republiky od pučistických záškodníků byla mimořádná. Zatčených bylo v Ostravě tolik, že museli obžalované (90 osob) rozdělit do čtyř skupin. Šlo tak o největší návazný proces na proces s Miladou Horákovou v tehdejším Československu. Jan Buchal (nar. 1913), štábní kapitán ve výslužbě, organizoval mezi známými protikomunistickou skupinu na Ostravsku, připravoval od března 1949 tzv. Sokolskou revoluci – protikomunistický převrat za účasti příslušníků SNB, vojáků, sokolstva, železničářů. Jeho nejbližšími spolupracovníky byli Miroslav Sýkora, Josef Polomský, Vilém Vaclík a Oldřich Justra. Buchal vypracoval plány povstání, provolání velvyslancům velmocí, vyhlášení stanného práva, rozkaz obsazení strategických budov. Vznikající skupina byla brzy infiltrována agenty StB (AKP-319, tj. Košař vulgo Kvapil) a již v dubnu 1949 začala provokační hra útvarů StB, ostravského i pražského, tzv. akce „Bezkyd“. Agent skupinu úkoloval, vedl její členy k vytváření plánů sabotáží, seznamů zapojených atd. Později byli do akce nasazeni další agenti Jarda a Karel Werner, kteří se vzájemně kryli a potvrzovali svou „identitu“. Buchalova skupina se tak ocitla pod kontrolou StB, která postupně připravovala „realisaci“, tj. zatýkání. Zatýkání proběhlo v několika vlnách, nejdříve byly 25. října 1949 zajištěny hlavní osoby, další v následujících dnech. Buchal byl odvezen k výslechům do Prahy a cíleně zapojen do skupiny Horáková a spol. V Praze začal 31. 5. 1950 monstrproces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“, ve kterém byl Buchal odsouzen k trestu smrti (vykonán 27. 6. 1950). V Ostravě tou dobou probíhaly výslechy všech zatčených a připravoval se návazný proces.
Aréna. Dřevěné soudní lavice v půlobloucích spojují protilehlé stěny. Řada za řadou. Celé řady, mnoho řad soudních lavic. Ubíhají dozadu a stále výš. Snad někam pod tmavý strop studeného soudního sálu. Množství soudních lavic celý soudní sál téměř zcela vyplňuje. Toto nahromadění dřevěné a lidské masy vytlačuje z ponurého soudního sálu veškerý vzduch. A zdá se, že i světlo. Všude jen zatuchlost, nedýchatelnost a šero. Diváci napěchovaní v soudních lavicích. Vybraní zástupci lidu. Nejlidovější lidé. Výtažek lidovosti. Upocenost z povinnosti. Upocenost z oddanosti. Upocenost ze strachu. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/12/kros-03-web.pdf