Petr Šimíček | Život s cejchem aneb nelehký život dcery politického vězně – archiv bulletinu 3/2016

Na jaře letošního roku si kamarádi, přátelé a známí připomínali smutné výročí, tři roky od úmrtí paní Evy Vláhové, dlouholeté předsedkyně sdružení Dcery 50. let. Evin život byl vždy spjat s Ostravou, do našeho černého města se narodila v jednom z nejčernějších období jeho historie, za druhé světové války a nacistické okupace, v listopadu roku 1943. Její rané dětství se proto nejdříve odvíjelo v atmosféře všudypřítomného strachu, o něco později naopak v měsících a létech naplněných euforií z osvobození, nabyté svobody, aby bylo nakonec zasaženo nejcitelněji krutou realitou komunistické totality, která se po únoru roku 1948 pochopitelně nevyhnula ani Ostravsku. Právě ve zdejším dělnickém kraji, tradičně levicovém, vedli soudruzi třídní boj zvláště nemilosrdně a bez jakéhokoliv pardonu. V zakladatelských letech komunistického režimu představovali s oblibou Ostravu a okolí jako svou baštu, ocelové město, jehož pracující se v neúnavném údernickém vypětí radostně podílejí na budování vysněného socialismu. A všichni ti, kteří toto nadšení nesdíleli, viděli jeho odvrácenou tvář, kritizovali stále nesvobodnější poměry či jinak vadili, byli vnímáni novou mocí jako ideologičtí oponenti, „lidé minulosti“, v mnoha případech dokonce jako diverzanti a sabotéři. V atmosféře hrůzy, zatýkání, politických čistek, vykonstruovaných procesů si nemohl být téměř nikdo jist, že si pro něj všemocné orgány StB jednoho dne nepřijdou. Osud „rozvratníka“ se bohužel nevyhnul ani tatínkovi Evy Vláhové Ladislavu Rettovi (1908–1976). Podle její vzpomínky byl otec právníkem, absolventem Univerzity Karlovy, před nástupem komunistů k moci byl přesvědčeným sociálním demokratem a v krátkém období svobody v letech 1945–1948 přednostoval právnímu oddělení OKD v Karviné. Štastné poválečné roky rodiny Rettovy však přervaly poúnorové změny, které se nakonec dotkly také otcovy profesní dráhy. Roku 1951 byl převeden do výroby a musel pracovat v dělnické profesi jako skladník v koksovně. V roce 1954 byl zatčen přímo v zaměstnání a na základě vymyšlených obvinění, která v úhrnu měla znamenat, že se pokusil se svými přáteli, architekty Kučerou a Pospěchem, rozvrátit lidově-demokratické státní zřízení, byl nakonec odsouzen k jedenácti letům vězení. … více informací na kros14_web.pdf (krasnaostrava.cz)