Premiéra televizní verze hry Tomáše Vůjtka SLYŠENÍ bude 8.května na ČT Art

Téhož dne, kdy vzpomínáme na porážku nacismu, se uskuteční premiéra televizní verze hry SLYŠENÍ, v jejímž středu stojí temná postava Adolfa Eichmanna, esesáka, který organizoval židovskou genocidu. Jde o druhou část trilogie Tomáše Vůjtka, který ve svých hrách zkoumá minulost poznamenanou totalitními režimy nacismu a komunismu. Připomeňme, že televizní verze první části trilogie S NADĚJÍ, I BEZ NÍ, krutého kabaretu dějin, jehož hlavní postavou je žena omámená bludičkou komunismu, byla vysílána Českou televizí před třemi lety.

Ve Vůjtkově hře SLYŠENÍ se Eichmann domáhá slyšení před Bohem, vynáší své kvality a vykrucuje se z opovědnosti, stejně jako Hans Frank, správce generálního gouvernementu zřízeného z části okupovaného Polska. České přizpůsobivce všech režimů zastupuje služka a hajzlbába Vlastička. Na druhé straně stojí oběti, rabín a židovská žena, ale také hrdinové, kteří prošli lágry a vyznamenali se v řadách sovětské armády: bezejmenný muž a Neporazitelný, jehož postava vychází z osudů třineckého rodáka Arnošta Steinera. Právě ti se ocitli ve vůbec prvních transportech židů vypravených z Ostravy a Třince do Niska na podzim roku 1939.

Inscenace KS Aréna v režii Ivana Krejčího (premiéra 28.2.2015) měla velký odborný ohlas, získala něco do té doby neuvěřitelného – většinu cen udělených divadelní kritikou za rok 2015. Kromě titulu Divadlo roku 2015 bylo oceněno SLYŠENÍ Tomáše Vůjtka jako Nejlepší poprvé uvedená hra, její provedení v režii Ivana Krejčího bylo vyhlášeno Inscenací roku a Cenu za mužský herecký výkon získal Marek Cisovský za roli Eichmanna.

Televizní inscenace divadelních představení bývají obvykle snímány přímo na scéně, k pohledu diváka přibudou zpravidla pouze detailní záběry. Tentokrát to však není jen vizuálně oživený záznam dění na scéně. V pojetí režisérky Lenky Wimmerové je to spíše televizní verze či televizní adaptace, která přesně dodržuje text a ráz divadelní inscenace, ale přenáší ji do jiných prostor. Jestliže to v případě hry S NADĚJÍ, I BEZ NÍ bylo Studio ČT v Ostravě-Radvanicích, při SLYŠENÍ zašla ještě dál a inscenaci vyvedla na denní světlo. Dvůr mezi činžáky v centru Ostravy ovšem není pustý, roste tam tráva, křoví i stromy, nejmohutnější z nich je obkroužen lavicí, přibylo několik různorodých židlí. (Takové provedení může být ovlivněno počasím, proto ten deštník na počátku děje – a nachlazení herci po skončení natáčení.)

Výsledek předčil očekávání, v inscenaci se šťastně promísil umělý divadelní svět s přírodou, tedy tou městskou, přetvořenou člověkem. Projevy herců dýchají životem, prostor a střih umožnil umístit postavy různé orientace proti sobě, inscenovat obrazy skupin na pozadí stromu, na lavici a okolo. Není snad nutno vyzdvihovat perfektní výkony Marka Cisovského, Alberta Čuby, Aleny Sasínové-Polarczyk, Petra Panzenbergera a Šimona Krupy jako viníků či oportunistů – Vladislava Georgieva a Terezy Cisovské jako obětí – a Josefa Kaluži, Ondřeje Malého a Pavla Cisovského jako bojovníků proti nacismu.

Hry Tomáše Vůjtka jsou polyfonní, monology i dialogy rezonují s dneškem: stačí to mrazivé „a stále to trvá…“ , třeba s narážkou na Írán. Jsou to hry textově bohaté a hutné tak, že jediné zhlédnutí na postižení všeho nestačí. Pozoruhodné divadelní provedení Ivana Krejčího a souboru Arény obohacené inovativním televizním tvarem Lenky Wimmerové rozhodně stojí za -třeba i další- zhlédnutí. Stačí si poznamenat: ČT Art, pondělí 8.května, 20 hodin 20 minut…

 

Text: Milan Líčka