Recenze kurátora Petra Vaňouse na výstavu Pavla Šmída v pražské Galerii U Prstenu

Krnovský rodák Pavel Šmíd patřil v 80. letech ke skupině malířů a intelektuálů, kteří se scházeli v Ostravě a usilovali o svobodnou tvorbu a později založili skupinu „Přirození“.  Přinášíme vám recenzi nezávislého kurátora Petra Vaňouse, jež se věnuje  aktuální tvorbě Pavla Šmída, který právě vystavuje v pražské Galerii U Prstenu:  “ Pavel Šmíd otevírá podzimní výstavní sezónu neobvyklým způsobem. Nabízí veřejnosti podvratnou výstavu, která provokuje mnoho otázek překračujících hranice estetické libosti či nelibosti. Ačkoliv se jedná o prezentaci obrazů, na první pohled je jasné, že jsou více nežli co jiného vstupem do rámce zamlčených a vytěsněných dějin – světových i našich – a že „krásný povrch malby“ obnažuje s jistou dávkou brutality neurastenické momenty manipulace s člověkem a jeho světem. Dějiny se tu tříští do rozmanitých epizod „reprezentace“. Tu zastupují jedinci v různých situacích a rolích, od generálů po oběti, od plánovačů po „realizátory“ v první linii, od těch, kteří vládnou po ty, kteří pouze slouží.

Vysledovatelné jsou dvě roviny obrazových motivů tvořící dva paralelní obrazové soubory. Na jedné straně vojáci-usurpátoři-dobyvatelé (Osvoboditel, Holubi) a jejich lidské nástroje (Kázeň, Demontáž), na straně druhé podivné rodinné portréty, jejichž „historičnost“ do sebe integruje zkušenosti s archivními materiály postmediální doby – s fotografií, filmem, televizním vysíláním a jinými technologicky vysoce vyspělými reprodukčními technikami, jednoduše zkušenosti se světem reprodukovaného a komentovaného dokumentu, který také stárne. To, co máme před sebou „je a není“ minulost. Je a není paměť. Tato evokace nejistoty – JE A NENÍ ZÁROVEŇ, toto rozkročení mezi přijetím a nepřijetím vizuálního podráždění, které cosi připomíná, k něčemu odkazuje, ale zároveň prohlubuje pochyby o „viděném“, které se jednoznačně neváže na myšlené, protože paměť kulhá, nebo je denotována, je diverzním gestem malíře zacházejícího s krásným povrchem malby v rozporu s jeho „ošklivou“ tematikou.

A právě takto se konstituuje jeden z životných typů současného obrazu postaveného na rozpornosti formy a motivu. Je to totiž jeden z mála výrazových prostředků, který dokáže v rámci současné společnosti onu rozpornost podržet, evokovat a šířit dál. Protest proti mediální manipulaci se tu, na pozadí historických motivů, jeví jako problém čistě instrumentální, a tedy politický. Je tu však vedle rozpornosti přítomen také moment sjednocení. Sjednocení dvou iluzí různé povahy. Iluze „dokumentární reality“ je tu propojována s iluzí „skutečné paměti“ a s výsledným apelem na to, jak se chovat a jaké je nutné přijmout společenské podmínky k tomu, aby se to, co jsme právě viděli, už nikdy nevrátilo. Tím je ovšem rozkrýváno manipulační pole pro šíření různě zabarvených zpráv, dokumentů, důkazů, které lze používat správně i účelově.

Situování strůjců války a jejich obětí vedle pseudo-rodinných fotografií je asi nejradikálnější diverzí předvedenou Pavlem Šmídem. Autor tak totiž přemazává hranice mezi individuálním, voleným způsobem života (rodovou podstatou člověka) a mezi abstraktní anonymní organizovanou masou, která se represivními způsoby podřizuje jednotné drezúře, jedno zda vojenské nebo jinak totalitní. Nakonec se oba světy hybridně propojují. Rodiny se mění v záložny dorůstajícího, nebo odumírajícího lidského materiálu, masy v konzumenty předkládaných snů a motivací distribuovaných dostupnými reprodukčními prostředky. Nezapomeňme na to, že za šířením těchto snů a motivací, které jsou mobilizovány strachem z teoretické ztráty toho, co je, lze hledat štáb vzdělaných editorů a funkcionářů, který nedělá nic jiného, nežli neustále dokola přepisuje a aktualizuje mediálně šířené pohádky končící mravním ponaučením, jehož skutečná platnost a naplnění se ale postupně mění v iluzi. Tak jako se paradoxně obrazy Pavla Šmída proměňují v takto fungujícím rámci v šílenství skutečnosti, kde se z dějin stává neškodný, inflační a obchodovatelný brak. Současná minulost je totiž pohyblivý, transformační a operativní pojem. Prkna, jež znamenají svět.“

Petr Vaňous

Výstava:  Pavel Šmíd: Diverzanti potrvá v Galerii U Prstenu v  Praze do 20. 10.  2013.

DEMONTAZ_2013_65X49_O.P.