Fotoreport: Ruská trojka v Ostravě: Gorkij, Dostojevskij, Tolstoj

„Často je k mání půl litru vodky na tři,“ zpívá se v jedné známé Vysockého písni, přičemž dotyčný verš zrcadlí typicky ruskou alkoholickou tradici: složit se ve třech lidech na láhev oblíbeného nápoje a následně ho i dohromady vypít nejlépe ještě na ulici před obchodem… 23. února se v rámci dalšího poetického atentátu tato životní empirie protnula s ostravskou realitou a k takovémuto společnému „popíjení“ se symbolicky sešli tři slavní ruští spisovatelé, klasikové světové literatury, jejichž jména nesou tři na sebe navazující ulice v Moravské Ostravě.

A tak se na Gorkého účastníci akce přesvědčili o tom, že tento svého času komunistickým režimem protěžovaný autor býval zejména ve svých počátcích velmi pozorným a bystrým pozorovatelem s kromobyčejnou empatií ke slabým a ublíženým, aby posléze v rámci všeobecných režimních poct zapřel sebe sama a vyměnil vlastní řeč za ideologický slovník, jak doložily citace z jeho textů o návštěvě trestanecké kolonie Soloveckých ostrovů (je v této souvislosti smutným paradoxem, že po něm pojmenovaná ulice se nachází jen pár metrů od míst, kde v Ostravě po válce stával hrůznými excesy proslulý internační tábor Hanke). Že byl Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve svém mládí (v duchu tehdejší životní filozofie mnohých aristokratů a vzdělanců, totiž lehkomyslně zacházet s vlastní existencí) docela vášnivým hazardérem, ba přímo ukázkovým „gamblerem“, dokázalo několikero pasáží z jeho autobiografické prózy Hráč (možná by se na Dostojevského ulici v Ostravě mohlo přestěhovat alespoň jedno z těch početných kasin z městského centra…). A že Lev Nikolajevič Tolstoj se mnohým svým současníkům jevil jako podivín a člověk málo věrohodných stylizací, o tom v poslední z navštívených ulic referovaly vzpomínky T. G. Masaryka na jeho trojí osobní setkání s tímto titánem ruské kultury a literatury. Že však byl rodák z Jasné Poljany nepochybně i výjimečným spisovatelem, na závěr demonstrovaly ukázky z jeho brilantního „vlakového symposia“ Kreutzerova sonáta („Za většinu nevěr na tomto světě může hudba!“).

Vodku je potřeba zajídat, to ví dobře každý, kdo jí kdy přišel na chuť, a tak po čistě literárním symposiu proběhlo i to gastronomické: pelmeně, pirožky, solené okurky, kvas… A bajkalská limonáda, chutí něco mezi březovým šamponem a borovou pryskyřicí (někteří zasvěcení tvrdili, že se stáčí přímo z vod stejnojmenného jezera). Buď jak buď, plně se toho 23. února potvrdila dávná pravda našich obrozenských předků: Slovan všude bratra má!

Za fotky děkujeme Vladimíru Michnovi.